Jan Čep: Hranice stínu

r_2100x1400_vltava.png
9. srpen 2009

Desetidílná četba na pokračování z románu českého prozaika, esejisty a překladatele, oceněného v roce 1935 cenou nakladatelství Melantrich. Připravil Zdeněk Milt. Účinkuje František Derfler. V roce 1999 natočil režisér Jan Tůma.

Spisovatel a překladatel Jan Čep se narodil 31.12. 1902 v Myslechovicích u Litovle. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy V roce 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu téhož roku emigroval do Paříže. V letech 1951-1954 žil v Mnichově kde působil v rádiu Svobodná Evropa. Po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj. Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. V roce 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost. Zemřel 25.1. 1974 v Paříži. Jan Čep psal především povídky - debutoval v roce 1926 povídkovou sbírkou Dvojí domov, následovaly sbírky Zeměžluč (1931), Letnice (1932), Děravý plášť (1934), Modrá a zlatá (1938). Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického charakteru, která je shrnuta v esejistických svazcích Rozptýlené paprsky (1946) a Události a lidé (1991). Čepovo prozaické dílo se vrcholí knihou autobiografických vzpomínek Sestra úzkost (psána po roce 1970, vyšla 1992). Čepův jediný román Hranice stínu z roku 1935 zaznamenává dramatickou cestu moderního člověka, vykořeněného ze svého prostředí, k hledání vlastní identity. Hrdinou je učitel Prokop Randa, který se po zklamání z milostného vztahu a životní prohře vrací do rodného kraje. V rozhovorech se svým dědečkem a ve vesnickém prostřední pomíjejí jeho stresové stavy a protagonista znovu objevuje smysl života.