Jan Bělíček: Jsme připraveni na emocionální dějiny poválečného Československa?

4. březen 2021

Dokumentarista Adam Curtis začínal v 80. letech na britské BBC jako poměrně klasický televizní tvůrce a podílel se na vývoji standardních dokumentů. Od začátku 90. let se však začala jeho tvorba pomalu proměňovat a stále více se přibližovat tomu, co dnes sám nazývá dokumentárním románem. I když já osobně bych volil spíš termín dokumentární esej.

Skutečně se ale proslavil až v novém tisíciletí, a to především snímkem The Century of the Self. Pokud bylo 19. století „stoletím páry“ a průmyslového rozvoje, to dvacáté bylo podle něj hlavně stoletím ega, individualismu, ale také pomalého rozpadu společenské pospolitosti.

Čtěte také

Na tomto Curtisově čtyřhodinovém snímku by se dalo vyučovat, jaký vliv měla psychoanalýza Sigmunda Freuda na dějiny 20. století. Už zde vidíme všechny atributy Curtisových filmů, které od té doby neustále používá: unikátní záběry nalezené v archivu britské BBC, ikonické výjevy z dějin moderního světa, melancholické filmové obrazy, výrazné hudební podkresy a především nezaměnitelný přednes samotného Adama Curtise s jeho oblíbenými frázemi a větnými konstrukcemi.

S trochou nadsázky můžeme říct, že Adam Curtis je takový David Attenborough humanitních věd. Zatímco Attenborough věnoval svůj život mapování a vysvětlování světa fauny a flóry, Adam Curtis se stal v podstatě takovým exegetou poválečných západních společností a celkem trefně o své tvorbě hovoří jako o emocionální historii.

Čtěte také

Pokud chcete ve stravitelné a podmanivé formě pochopit to, jak se zrodila konzumní společnost, proč boj za občanská práva vystřídala éra vypjatého individualismu, z čeho se zrodil islamistický fanatismus a na jakých základech stojí současný globální kapitalismus, určitě sáhněte po některém z jeho snímků. Ve svých dokumentárních esejích dokáže propojit takzvané velké dějiny s popkulturou, dobovými myšlenkovými proudy a impulzy, ale také s technologickými inovacemi a vynálezy jako nikdo jiný.

V roce 2016 pojmenoval naší vyprázdněnou současnost ve stejnojmenném snímku jako hypernormalizaci, ale jeho aktuální novinka Can‘t Get You Out of My Head přichází do světa, v němž se už nějakou dobu marně pokoušíme znormalizovat globální pandemii. I tentokrát se ale Curtis zaměřuje na významné epizody z poválečných dějin – speciálně na hnutí za občanská práva, příběh čínské kulturní revoluce, antikolonialismus, rasismus a migraci do západního světa, ale také to, jakým způsobem technologie a finanční trhy postupně formují náš svět.

Čtěte také

Přestože na někoho můžou Curtisovy postupy působit už trochu okoukaně, i v novém a prozatím nejrozsáhlejším snímku přináší řadu nečekaných myšlenkových impulzů. A tak jako vždy našel v archivech celou řadu polozapomenutých příběhů minulosti, na nichž dobře ilustruje obecnější tendence moderního světa.

Tentokrát třeba příběh Afeni Shakur, matky jednoho z nejslavnějších rapperů všech dob Tupaca Shakura, která byla v 70. letech souzena v procesu s členy radikální afroamerické organizace Černí panteři. Nebo detailní rozkreslení osudu Ťiang Čching, manželky komunistického vůdce Mao Ce-tunga, která do velké míry stála za šílenstvím čínské kulturní revoluce, a jejíž drsný konec později nastartoval pozvolný přerod Číny v nesmlouvavou tržní ekonomiku, jak ji známe dnes.

Čtěte také

O novém šestidílném dokumentu Adama Curtise by se dalo mluvit ještě dlouho. Přemýšlel jsem u něj ale o tom, kdo by mohl být českým Adamem Curtisem a o čem by jeho dokumentární eseje vlastně byly. Musel by to být někdo se stejně velkorysým přístupem k archivům veřejnoprávní televize, který by je dokázal podobně strhujícím a kreativním způsobem využít. Nejde jen o to, že někde na Kavčích horách pravděpodobně leží kvanta filmového materiálu, o něž nikdo nejeví zájem. Mohla by to být taky příležitost, jak komplexně a přitom uvěřitelně převyprávět příběh poválečného Československa perspektivou humanitních věd. Nabídnout jejich ‚emocionální historii‘ a upozornit na fenomény, o nichž se v souvislosti s naším vzpomínáním na minulost tolik nemluví. Jenomže pokud je mi známo, zatím nemáme ani svého Davida Attenborougha, natož pak Adama Curtise.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.