Jaký trest čeká toho, kdo se proviní? Duo SKUTR zdramatizovalo pro Národní divadlo Erbenovu Kytici
Nejnovější dramatizaci balad Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice uvede zítra večer v premiéře činohra Národního divadla v Praze. Jevištní adaptaci připravilo režijně-dramaturgické duo SKUTR, které už téměř dvacet let tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Na dramatizaci Erbenova textu spolupracovali s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou. V celkem osmi baladách inspirovaných lidovou slovesností se představí zástupci všech hereckých generací činohry Národního divadla.
Divadelní zkouška jako permanentní nejistota. SKUTR zkouší v Národním divadle Kytici
Na začátku je titul, text a inscenační tým. Na konci pak výsledný dramatický tvar představený divákům. Co se děje mezi tím? Jak vypadá zcela určující proces zkoušení a hledání jevištních prostředků a možností jak tvarovat tematizované jevištní dění a jak ho interpretovat?
Jaký trest čeká toho, kdo se proviní? A co zmůže člověk proti přírodním silám? Erbenova Kytice zobrazuje neurčitý časoprostor, ve kterém se odehrávají smyslné i děsivé příběhy, v nichž lidé pokorně přijímají svůj úděl.
Sbírka Karla Jaromíra Erbena, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních v roce 1853, obsahuje celkem 13 balad. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se rozhodli pro uvedení osmi z nich. Jde o balady Vodník, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat, Polednice, Svatební košile, Holoubek, Štědrý den a Záhořovo lože. Vynechali tak titulní baladu Kytice, ale taky Poklad, Věštbu, Vrbu a Lilii, což vysvětluje Lukáš Trpišovský.
„Věděl jsem, že by se tam všechny balady nevešly. Nejprve jsem hledal baladu, která by mohla celou Kytici zastřešit, a tu jsem našel v Záhořovu loži. Pak jsem se snažil vybírat takové, o kterých si myslím, že jsou tak známé, že by všem bylo líto, kdyby se na jevišti neobjevily. A také ty, které tak známé nejsou, ale poskytují něco, co by se hodilo pro vizuální ztvárnění.“
Součástí hledání dramaturgicko-režijního konceptu k inscenaci Kytice bylo rozebírání Erbenovy sbírky v celém tvůrčím kolektivu, říká Martin Kukučka. „Bylo pro nás důležité si s herci povídat o tom, jaký mají sami ke Kytici vztah - co si pamatují s dětství, jestli se jí báli apod. Je totiž spousta lidí, kteří se s Kyticí neumí srovnat.“
Tvůrci vyšli z charakteru jednotlivých balad, které nabízejí rozdílné vizuální prostředí. „V baladách se mísí prvky světa lidí a „jiného“ světa, do kterého se dostáváme, když překročíme něco, co není dobré překračovat,“ říká Lukáš Trpišovský.
V celkem osmi baladách se představí dohromady 15 herců. Například František Němec, Iva Janžurová, Jana Boušková, Taťjana Medvecká, Igor Orozovič nebo Pavlína Štorková.
