Provalují se hráze světla. Z pozdních básní, snů a dopisů Jakuba Demla
Ve středu 10. února uplyne 60 let od smrti Jakuba Demla, básníka a spisovatele naší katolické tradice. Při této příležitosti zařazujeme také literárně-hudební pásmo z pozdních básní, snů a dopisů – zahleděných do krajiny Vysočiny i ke smrti a Bohu – doplněné vzpomínkou Miloše Dvořáka na poslední návštěvu u Demla v nemocnici. V pásmu říkanek i delších textů se představí Alois Švehlík a Ladislav Mrkvička. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Když 10. února 1961 zemřel v třebíčské nemocnici básník, prozaik, vydavatel a katolický kněz Jakub Deml, uzavřelo se mnohovrstevnaté i naprosto svébytné literární dílo jednoho z vnitřně nejmohutnějších středoevropských spisovatelů 20. století.
Až budu umírat, o to Tě prosím, Matko Boží,
Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého
a těm, kteří mne budou oplakávati,
se zjev podobou květin, které jsem miloval,
poněvadž jsou krásné jako Tvé panny
a mlčí.
Jakub Deml
Přestože žil Jakub Deml svá pozdní léta ve své tasovské vile v samotě a opuštěnosti takřka jako trosečník, jeho básnické zřídlo nevyhaslo a jiskřilo takřka do posledního dechu. V básníkově pozůstalosti se po jeho smrti našel konvolut básní z finálních měsíců života, nazvaný později „Poslední verše“, který tvoří páteř rozhlasového Souzvuku. Slyšíme z nich božsky pobavený smích i nasupenost na komunistický „ráj na zemi“, ale také vroucí víru a mystické prožitky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.