Jak tramvaje psaly historii a čas s nimi zametl. O smutných koncích slavných tramvajových tratí

„Zasadíme poslední ránu tramvajím jako německému buržoaznímu dopravnímu prostředku, a po vzoru Moskvy zavedeme trolejbusy,“ čteme v opavské kronice. Jde o zápis z roku 1953, který ukazuje nespravedlivý a nesmyslný přístup nových československých mocipánů k zavedenému, oblíbenému a spolehlivému způsobu přepravy. Tramvaje prostě měly smůlu. Dnes už se na ně díváme jinak, ale obnovení kdysi krásně a smyslně rozvětvené sítě je už zřejmě jen obrazem nesplnitelné fantazie.

V našem cyklu připomínáme začátky tramvajového provozu v některých městech a souměstích zemí Koruny české, a ukazujeme i jeho nechvalné ničení. Právě na rušení propracovaného a dobře fungujícího systému tramvajové dopravy v českém království a později Republice československé se cyklus sehrané dvojice rozhlasových autorů zaměřuje především.

Tramvají do dolů i k minerálním pramenům

Dostaneme se tak do Českých Budějovic, kde první tramvaje jely v rámci takzvané Matiční výstavy v roce 1901, do Jihlavy, kde tramvajová trať na dvou místech překračovala zemskou hranici Čechy – Morava, do Opavy, odkud pochází zmiňovaný zápis v městské kronice, na Ostravsko, kde tramvaje vozily horníky krásnou krajinou do dolů, a taky do Prahy, kde jsme se svého času mohli tramvají svézt třeba i přes Staroměstské náměstí.

Část městského parku v Opavě|foto:SKILL historical / Profimedia

Navštívíme Jablonec nad Nisou, z kterého se tramvají jezdilo do hor lyžovat, Most, kde mezi sebou zápasily tramvaje a trolejbusy a tramvaje se v tomhle boji dlouho držely, Mariánské Lázně, kde měla tramvajová trať zastávky přímo u pramenů, takže jsme mohli vystoupit, nabrat si léčivou vodu a zase nastoupit, další lázeňské město Teplice, kterým poslední tramvaj projela v roce 1959 a taky Ústí nad Labem, jehož tramvajová síť patřila k nejmohutnějším v Československu, a kde se taky v roce 1947 udála jedna z nejtragičtějších tramvajových nehod v naší historii.   

Někomu budou možná v našem cyklu chybět brněnské šaliny. Inu – o Brnu nemluvíme z toho důvodu, že tady naštěstí nikdy nedošlo k tak masivnímu ničení tramvajových sítí, jako v jiných českých, moravských a slezských městech.