Jak se Sibyla přestěhovala z Kúm do Beverly Hills

14. duben 2006

Moudré ženy - sibyly - představovaly v antickém světě jakési ženské protějšky starozákonních proroků. Nejslavnější ze sibyl sídlila v Kúmách u Neapole. Nabídla králi Tarquiniovi devět prorockých knih, ale ten se jí vysmál. Tak spálila tři a zbytek mu nabídla za dvojnásobnou cenu. Opět odmítl. Tak spálila další tři knihy a cenu opět zdvojnásobila. Král se přestal smát a za čtyřnásobek původní sumy koupil poslední tři knihy.

V sibylských knihách i v tak bohatém žánru, jako je apokalyptika, jsou dějiny vnímány a popisovány jako řetěz věků ukončovaných kosmickou katastrofou. Popisy přitom dobře odpovídají sopečným výbuchům, o které ve středozemní oblasti nikdy nebyla nouze. Takže sibylská proroctví mohou docela dobře být vzpomínkou na přírodní katastrofu, která se už stala.

Ale jak to, že tyto motivy známe tak důvěrně, jako kdybychom žili za časů krále Tarquinia? Kde jsme je poznali? No jasně, v televizi! Každý čtvrtý či pátý hollywoodský film je přeci o nějaké katastrofě - o sopce, která zničí město, nebo alespoň o době ledové. Kdepak, Sibyla nezemřela, jen se přestěhovala z jeskyně v Kúmách do vilky s bazénem na Beverly Hills. Tyká si s Tomem Cruisem a má nový chrup. Pochvaluje si, jak je apokalyptický žánr starý skoro tři tisíciletí najednou zase moderní. Na otázky o budoucnosti globální civilizace odpovídá s tajemným úsměvem, že sice žádná z civilizací, které znala, již neexistuje; ale také, že z každé tu něco zůstalo.

Všechny přírodní katastrofy holocénu měly lokální rozměr. Mohly tedy zničit či rozvrátit území řekněme velikosti Francie. Anebo na dva tři bolestné roky otřást severní polokoulí. Ale nikdy neznamenaly úplný konec časů.

A jak vypadá analýza klimatických apokalyps pro naše území dnes? Především v celé střední a západní Evropě se mění směry větrů, a protože větry nosí vláhu, mění se i evropský hydrologický režim. Projevuje se to vysoušením Evropy jižní a zvlhčením severní. Léta bývají v průměru o něco teplejší a zimy o něco chladnější. Nejhorší vyhlídky z celé Evropy má středomořská oblast, kde se jednak výrazně zvyšuje počet tropických dní, jednak ubývá voda. Česká kotlina a moravský úval však leží jako ten pověstný most mezi politickými i klimatickými systémy. Chvíli se tu přetahují východní a západní; jindy zase severní a jižní vlivy. Nefunguje tady žádný vyhraněný trend a tak houby víme, zda v létě bude sucho nebo povodeň, anebo dokonce úplně obyčejný, příjemný rok.

Zkušený občan si už koupil holínky, kdyby pršelo, a na zahradě si hloubí studnu, kdyby náhodou pršet přestalo. Taky se zvyšuje nebezpečí silných větrů a bouří. Nejspíš se na nás nechystá žádná klimatická apokalypsa, ale jen špatně odhadnutelná a silně rozkolísaná budoucnost. Nic pro Sibylu.

To já kdybych byl Sibyla, tak bych uměl vykreslit úplně příšernou budoucnost, ve které si zastavíme tu nejúrodnější půdu těmi nejošklivějšími stavbami, porodnost automobilů bude větší než lidí, psi se už nikdy nebudou jmenovat Alík nebo Punťa, ale jen Theo nebo Jakub a nejvíc spokojené budou krávy, protože budou šílené. Jenže jak to znám, tak nás lidi lačnící po hollywoodských katastrofách život zase převeze, léto prožijeme hezky a na podzim opět budeme nosit domů košíky plné hub.

autor: Václav Cílek
Spustit audio