Fakticky o českém baletu
Balet je exkluzivní umění výkoností blízké vrcholovému sportu, mírou rizika a zátěže záchranným složkám a svým obsahem a účinkem se podobá lyrice. Tentokrát se ale na český balet podíváme z věcné stránky – skrze čísla, statistky a praktické zkušenosti.
Jak se dnes daří rozvíjet baletní umění v krajských a národních divadlech? Kolik si vydělají tanečníci baletu a jak vypadá jejich pracovní den? A jaké to je být v pětatřiceti na svou práci starý?
V současné době u nás působí asi 350 profesionálních tanečníků. Toto číslo známe díky výzkumu Romana Vaška, který se českým baletem dlouhodobě a na mnoha úrovních zabývá.
Rok 89 byl pro český balet velký zlom. Jednak zaniklo několik souborů. Například Balet Československé televize, nebo bale Městských divadel pražských, a početně všechny soubory „zeštíhlely“. Balet Národního divadla například o celou polovinu.
Zatímco kvantitativně český balet upadal, kvalitativně šel nahoru. A to především díky přílivu zahraničních tanečníků a také díky novému a modernějšímu repertoáru, který se dříve nemohl na českých scénách uvádět. Jde především o tituly Jiřího Kyliána, Nacha Duata, Ohada Naharina a jiných.
V českém baletu dnes působí zhruba polovina cizinců. Například v divadle F. X. Šaldy v Liberci jsou ze 14 tanečníků jen dva Češi.
„Hodně tanečníků mi říká, že je přilákal repertoár našeho souboru,“ říká šéfka libereckého baletu Alena Pešková. „Pro asijské tanečníky hodně znamená praxe ve středoevropském divadle. Dále jim vyhovuje naše pedagogické vedení, bohužel to nebudou platy a pracovní zázemí, co by je do Česka nalákalo.“
Liberecký balet je specifický tím, jak je malý. Pracuje se tu v jednom obsazení, a proto každý tanečník dostane příležitost ukázat, co v něm je. Repertoár je pestrý, hodně orientovaný na příběhy, tanečníci vystupují v operách i muzikálech. Na repertoáru ale rozhodně nehledejte velké klasické tituly. „Bylo by to směsné, říká Alena Pešková, „naše parketa je úplně jinde.“
Taneční práce zahrnuje dvoufázové zkoušky, tréninky a představení. V některých souborech se zkouší i o víkendech. Tělo tanečníka dostává opravdu zabrat a od zátěže není daleko k úrazům. Hodně o tom ví Barbora Kohoutková, která na sólistických pozicích ve světových souborech působila celou kariéru. Tu zahájila už během studia na konzervatoři ve věku 17 let. Vážné úrazy její kariéru hodně zkomplikovaly, ale na druhou stranu ji přivedly k zájmu o metodu gyrotonics – gyrokinezis, která jí umožnila se natolik zregenerovat, že i po vážném úrazu se mohla na jeviště vrátit. Tato metoda, se stala její současnou profesí. Pomáhá nejen tanečníkům, pro které byla vyvinuta, ale i běžným lidem.
Tanec jako rituál, modlitba nebo akt vášně. Balet Národního divadla zatančí čtyři choreografie Jiřího Kyliána
Hravost, rozmanitost a nenapodobitelná kreativita, takto lze charakterizovat dílo jednoho ve světě z nejrespektovanějších choreografů Jiřího Kyliána.
„Mám radost, když se člověk začne cítit dobře ve vlastním těle. Může to být na různých úrovních. Tanečník se začne cítit při tanci pohodlněji, protože pochopí principy svého pohybu, který tím pádem může být snazší a jeho prožitek hlubší. A to samé muže být u běžného člověk, který si může užít to, že sedí nebo jde a nic ho nebolí.“
Pro tanečníky by samozřejmě bylo ideální, aby k žádným úrazům nedocházelo. Musel by se ale podle Barbory Kohoutkové změnit celý přístup, který v českém baletu panuje. A mělo by se začít už na konzervatořích, kde jsou studenti pod velkým tlakem, tlakem, který má především zvyšovat jejich výkonnost. „Respekt k tělu, jeho vnímání, porozumění bolesti a další témata spojená s vědomým pohybem, jsou během studia opomíjena,“ tvrdí ze své praxe Barbora Kohoutková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
