Opera nikdy nezahyne. Jak se dnes boří a stavějí operní formy

Pouštěli se do ní i přes strašlivou náročnost práce, obtíže při inscenování a nutnost vstoupit do drtivé mašinérie provozu operního divadla. O svých motivacích, radostech i potížích při kompozici opery hovoří současní skladatelé Jiří Kadeřábek a Bernhard Lang.

Opera nikdy nezahyne

Ultrakonzervativní ředitel Metropolitní opery Rudolf Bing ve svých pamětech napsal: „Opera nikdy nezahyne, leda by se uváděla nová díla.“ Přesto nová díla stále vznikají a opera stále žije. Na novoty se stále nadává, polemizuje se o nich, ale stejně se na ně chodí. Současná opera má svoje publikum, které se nechce spokojit s donekonečna inscenovaným úzkým výběrem titulů, z nichž nejmladší vznikly začátkem 20. století.

Žádný člověk, Nová scéna Národního divadla|foto:Patrik Borecký

Letos v březnu měla v pražském Národním divadle světovou premiéru opera nebo snad lépe řečeno hudebně-jevištní opus Žádný člověk skladatele Jiřího Kadeřábka a libretistů Lukáše Jiřičky a Katariny Schmitt.

Tématem byl Stalinův pomník na Letné, jeho vznik, likvidace i tragický osud tvůrce sousoší Otakara Švece. Skladatel Jiří Kadeřábek mluví o tom, co ho k práci na Žádném člověku primárně přivedlo. Jaké byly motivace, s nimiž se do svého díla pouštěl.

Poprvé Miroslava Srnky

Festival Ostravské dny nové hudby uvedl letos 1. září operu Miroslava Srnky Make No Noise. Jednalo se o vůbec první uvedení Srnkovy opery v České republice a je vcelku logické, že se o něj postaraly právě Ostravské dny, které novinky a dosud neslyšenou hudbu vyhledávají a uvádějí cíleně.

Ostravské dny ovšem nejsou jen festival soudobé hudby, ale také velká skladatelská dílna a na místě byl také rakouský skladatel Bernhard Lang. Mluvili jsme spolu na ostravské konzervatoři chvíli po generální zkoušce na světovou premiéru jeho Monadologie XXXVII. Tato zatím poslední z jeho volného cyklu Monadologií je věnovaná hudbě Leoše Janáčka.