Jak přepočítat verše na autorské archy

14. listopad 2019

Tereza Semotamová hovoří s romanistkou Vlastou Dufkovou a s hispanistkou a romanistkou Anežkou Charvátovou o překladatelské a nakladatelské praxi, podmínkách knižního trhu a změnách, kterými tato oblast prošla od konce 80. let minulého století. Připravila Milena M. Marešová.

Jak si vybavují ty dny, kdy se něco začalo lámat? Anežka Charvátová byla čerstvou absolventkou filozofické fakulty a 17. listopadu 1989 byla na Národní třídě: „A pak jsem v euforii prožívala všechny následující dny. Pro mne to bylo něco úžasného, a hlavně si vybavuji, jak jsme šli po nábřeží a viděli jsme ten obrovský dav. To jsme si všichni říkali, tak teď už je to tady…“

Vlasta Dufková, bezprostředně po mateřské dovolené pracovala v nakladatelství Odeon, jehož sídlo bylo na Národní třídě: „Byli jsme v redakci soubor individualistů, ale cítili jsme, že je třeba něco udělat společně. Já si pamatuji ten pocit, když jsme vstoupili do ulice z chodníku.“

V Odeonu se mluví cizími jazyky

Prestižní nakladatelská značka se osvědčila například v komunikaci ze zahraničními reportéry, kteří byli do Odeonu posíláni, protože tam pracovali překladatelé ovládající cizí jazyky. Ale i obecně, „pověst“ nakladatelství Odeon zdá se být bez poskvrny, prostředí v nakladatelství dodnes působí jako „ráj v době útlaku“, což Vlasta Dufková potvrzuje: „Odeon, jeho redakce, byl ´relativní ráj´, opravdu, to bylo něco dost těžko uvěřitelného v té neuvěřitelné době.“

Jak vyjednávají překladatelé

„Já si myslím, že uživit se literárním překladem problematické,“ polemizuje Anežka Charvátová s názorem, že překladatelé jsou individualisté, kteří si nedokáží vyjednat dobré pracovní podmínky. „V naší zemi je to problém ani ne tak kvůli nakladatelům, ale protože máme velmi malý trh. Proto nemůžeme prodat dostatek výtisků na to, aby se z toho slušně uživil nakladatel i překladatel. Do jisté míry jsou to dané podmínky.“

Spustit audio