Jak mohla vypadat Praha? Na letenské pláni mělo stát technické město nebo moderní parlament

22. leden 2018
Klára Brůhová: Praha nepostavená

Petřínskými sady měla vést dálnice s výhledem na historické centrum. O neuskutečněných urbanistických vizích na území hlavního města se dočtete v knize Praha nepostavená.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby podle výběru Martina Starého si můžete poslechnout zde:

O architektuře se sice mluví často, ale málo pozornosti se dostává zajímavým studiím staveb, které nikdy nebyly postaveny. Tuto mezeru se rozhodla zaplnit Klára Brůhová z Ústavu teorie a dějin architektury ČVUT v Praze. Ve své dizertační práci se věnovala neuskutečněným architektonickým projektům pro Prahu. Nyní její studie vychází jako kniha pod názvem Praha nepostavená.

Marie Kordovská a Klára Brůhová

Publikace se systematicky věnuje nerealizovaným stavbám, které by viditelně zasáhly do pražského panoramatu, do historické struktury města, proměnily by pražskou zeleň, nebo by ovlivnily dopravní situaci metropole. Titul sice pokrývá jenom časové rozpětí od poslední třetiny 19. století do konce první republiky, ale probíraná témata se často nezměnila dlouhá léta, případně dodnes. Například se opakovaně setkáváme s plánovanou výstavbou na Letné a na Petříně, nebo se několikrát soutěžilo o překlenutí Nuslí a dostavbu Staroměstské radnice. Podle Kláry Brůhové však svou četností vévodí žebříčku nepostavených objektů studie nového parlamentu.

Když špatně formulujete cíl, nic nepostavíte

Každé větší město by si zasloužilo svůj CAMP. Je to lepší než stavět dočasné informační budky, říká Adam Gebrian

CAMP - Centrum architektury a městského plánování

Praha má od konce září své Centrum pro plánování a architekturu. Jedním z kurátorů nového prostoru je Adam Gebrian, o poslání CAMPu mluvil v prvním vydání vltavského publicistického magazínu ArtCafé.

Důvodů, proč se navržená výstavba neuskutečnila, byla celá řada. Klára Brůhová se domnívá, že těmi nejčastějšími byly sáhodlouhé debaty a špatně formulovaná zadání. Za první republiky se vypisovaly otevřené veřejné soutěže, ale realizaci často zkomplikovala připomínkovací fáze, kdy se vypisovaly ankety nebo pořádaly debaty o výsledku výběrového řízení. Řada staveb se kvůli tomu zpozdila o několik let. Finanční hledisko také častokrát sehrálo roli a samozřejmě blížící se světová válka rovněž zabránila výstavbě mnoha projektů.

Historickou Petrskou čtvrť měla nahradit brutalistická výstavba

Marie Kordovská, vnučka architektů Machoninových, si myslí, že v porovnání s dneškem byly soutěže v 60. letech kvalitnější. Výsledky vyhodnocovaly nestranné komise složené z expertů, kteří na rozdíl od současnosti neměli napojení na žádné (s projektem přímo či nepřímo) spojené komerční zájmy. “Tehdy platilo pravidlo, že pokud jste jednou vyhráli, stavba byla vaše,” tvrdí.

Krása Transgasu, Nové scény nebo obchodního domu Kotva. Vydejte se do labyrintu brutalismu

Obchodní dům Kotva dnes

Asi málokterý architektonický styl budí tolik emocí, jako brutalismus. Mimozemsky působící stavby z hrubého betonu veřejnost vnímá jako pohrobky komunistického režimu.

Pokud se v první třetině 20. století nestavělo zejména kvůli špatně formulovaným stavebním záměrům, v 60. letech byla tím hlavním důvodem nevhodná velkorysost návrhů, které často nenavazovaly na urbanistický plán města nebo okolní zástavbu. “Dá se říct, že občas se samotní pořadatelé zalekli předložených studií,” doplňuje Kordovská. To byl třeba případ plánované asanace Petrské čtvrti, kterou měla nahradit brutalistická výstavba. Plány nové čtvrti podle vnučky Machoninových vypadaly vyloženě strašidelně.