Jak jsem se zabila. Výtvarnice Štěpánka Jislová o zákoutích mysli i nové výstavě Přechody

18. leden 2018
Štěpánka Jislová Přechody

Mladá komiksová autorka otevírá výstavu v Mělníce a spolupracuje s komunitním centrem OKO, které chce prostřednictvím umění vtahovat návštěvníky do světa lidí s duševním onemocněním.

V Galerii a café Ve Věži v Mělníku začíná 18. ledna 2018 samostatná výstava mladé české ilustrátorky, malířky a komiksové autorky Štěpánky Jislové. Pod názvem Přechody bude k vidění průřez její volnou tvorbou za uplynulý rok. Hlavní série Přechody zkoumá průběh romantického vztahu a opakuje se v ní gradient, princip barevných přechodů.

Ta-jemná zákoutí mysli

Češi v komiksu. Zásadní okamžiky dějin tužkou, tuší nebo štětcem jsou také galerií mladých výtvarníků

03779888.jpeg

Klíčové události českých dějin z let 1918 až 1992 zachycuje série komiksů nazvaná Češi. Ambiciózní projekt začal spisovatel a historik Pavel Kosatík připravovat jako scénáře k televiznímu seriálu České století. Devítidílnou komiksovou sérii vytvořily na základě Kosatíkových scénářů přední osobnosti mladé generace českých ilustrátorů, grafiků a animátorů.

Jisová je mimo jiné spoluzakladatelkou české pobočky Laydeez Do Comics, organizace, která si klade za cíl představovat široké veřejnosti komiksové autorky a jejich tvorbu. Svými staršími kusy z cyklu Modrá sezóna participuje na putovní výstavě Ta-jemná zákoutí mysli mobilního komunitního centra OKO, které chce prostřednictvím umění vtahovat návštěvníky do světa lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Už od loňského léta se OKO se svou výstavou stěhuje po různých pražských čtvrtích. Krom Štěpánky Jislové se o ten svůj podělili a svou tvorbu výstavě věnovali ze známých umělců například také Jan Harant, Stanislav Vondrů, či Toybox. Všechna vystavená díla souvisejí s duševním zdravím. „Součástí výstavy jsou například obrazy aktivních a úspěšných lidí jako je Štěpánka, pro které duševní problémy nejsou nijak určující, a pak jsou tu také lidé, kteří mají těžší duševní problémy, a jejich tvorba je pro ně prakticky jediný způsob, jak komunikovat se světem,” říká Lucie Fialová z mobilního centra OKO.

Umění pro mě bylo způsob, jak ventilovat deprese a komunikovat s okolím

Soudobá autorská ilustrace, to je kreslený brutalismus i obrázková Ústava

Z díla ilustrátora Jana Šrámka

Desítky českých autorů, několik zahraničních jmen, přednášky nebo workshopy, tak vypadal program festivalu autorské ilustrace LUSTR, který koncem září na týden naplnil několik pater domu v pražské Hybernské ulici. Dva z vystavujících jsme pozvali do ArtCafé. A představili jsme i projekt našich sousedů – ilustrovanou Ústavu Slovenské republiky.

Tvorba Štěpánky Jislové je pestrá, sahá od kreseb, přes malby až ke komiksům. Velmi často jsou její díla introspektivní, zkoumají, co probíhá uvnitř. Sama přiznává, že tvorba je pro ni svým způsobem terapií. Právě z tohoto důvodu začala kreslit a věnovat se výtvarnému umění. „Přibližně ve třinácti letech jsem trpěla silnými depresemi. Umění pro mě byl jeden ze způsobů, jak to ventilovat, a současně cesta, jak komunikovat o depresi s okolím, protože jsem to slovy nedokázala vyjádřit,” přiznává v ArtCafé Jislová, která mimochodem v této souvislosti před pár lety zaujala autobiografickým komiksem Jak jsem se zabila. „Když jsem tehdy deprese prožívala, přišlo mi nemyslitelné se o ten fakt s někým podělit. A pak, když jsem získala trošku odstup, mě napadlo, že by lidem mohlo pomoci, kdyby viděli, že ostatní prožívají podobné věci také,” upozorňuje na potřebu duševní poruchy destigmatizovat.

Zlomená duše nám nějak nejde přes pusu

Štěpánka Jislová: Květiny

Právě o destigmatizaci duševních poruch ve veřejném prostoru se v rámci své výstavy a akcí nazvaných OKOfest pokouší mobilní centrum OKO. „Pokud se lidé potýkají s nějakou duševní poruchou, tak o tom mlčí. Každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo má nějaké duševní problémy, ale my to nevíme. Říct, že se necítíme dobře psychicky a že máme například depresi, se netroufáme stále okolí přiznat. To, že máme zlomenou nohu, to nám blbé není, ale zlomená duše nám nějak nejde přes pusu,” tvrdí Fialová. Výstava Ta-jemná zákoutí mysli se čerstvě přestěhovala na Prahu 1 do prostoru kampusu FF UK Hybernská ožívá, kde zůstane do 15. února.

Aby člověk tvořil dobré věci, musí být především vyrovnaný a svým duševním zdravím se zabývat

Čtěte také„Všichni jsme naskočili do rychlíku a štěstí hledáme až na konečné. I z toho jsou deprese,“ říká Toy Box

Ačkoli by se nabízela paralela mezi uměním a psychickými poruchami, Jislová se proti takovému přirovnání vyhrazuje. „Je to rozhodně nebezpečná zkratka. Je pravda, že lidé, kteří se zabývají nějakou formou umělecké tvorby, jsou do jisté míry otevřenější světu. A čím víc jste otevřenější, tím víc toho z vás jde a stejně tak do vás přichází více vjemů. Náchylnost k depresím a úzkostem tady je. Ale aby člověk tvořil dobré věci, ať už je to umění nebo cokoli jiného, musí být především vyrovnaný a svým duševním zdravím se zabývat,” rozebírá tuto problematiku umělkyně.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby podle výběru Zdeňka Přidala si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Související