Jak Gilad Baram s kamerou sledoval Josefa Koudelku fotografujícího Svatou zemi

03506881.jpeg

Velký ohlas měl na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě film o Josefu Koudelkovi. Jako hrdinu svého snímku si slavného českého fotografa vybral jeho student, Gilad Baram. Jak říká, film s názvem Koudelka: fotografování Svaté země vznikl vlastně náhodou.

Gilad Baram potkal Josefa Koudelku na Fotografické akademii v Jeruzalémě. Jako student kursu, který vedlo několik světových fotografů. Barama vybrali jako prvního studenta a Josef Koudelka byl prvním z fotografů, kteří do Jeruzaléma přijeli. V tu chvíli podle Barama začalo jejich společné dobrodružství, které trvalo čtyři roky a které vyvrcholilo filmem.

Původně to neměl být film. Celá záležitost vznikla ze spolupráce Josefa Koudelky jako mistra a Gilada Barama, jeho asistenta a studenta. „Když jsme první den vyrazili na hranice, ke zdi,“ popisuje okolnosti Gilad Baram, „kterou Izrael staví kolem západního břehu, uvědomil jsem si, že Koudelka vůbec asistenta nepotřebuje. Neuvěřitelně pečlivě se na svoji práci soustředí, a vždycky sám. Spíš by potřeboval někoho, kdo by ho vozil, mluvil tamním jazykem a domlouval se třeba s vojáky. To mě moc nezajímalo. Potřeboval jsem něco tvořit, a proto jsem začal natáčet.“

Mezi oběma umělci vznikla nepsaná smlouva, starší dovolil natáčet, ale jenom když mu to nevadilo. „Tak jsme čtyři roky natáčeli, až jsem si uvědomil, že mě v tom natočeném materiálu opravdu čeká film.“

03506880.jpeg

Josef Koudelka jako „figura v krajině“Josef Koudelka platí za uzavřeného člověka. „Josef nesnáší, když ho někdo natáčí,“ potvrzuje jeho student. „Ale postupně se mi otevíral. Tím, jak se náš vztah vyvíjel, jak byl stále bližší, vyvíjela se i forma natáčení. Ale zejména na začátku práce jsem si musel udržovat určitý odstup. Film tak má jakousi estetiku odstupu. Josef Koudelka je tu předveden jaké určitá figura v krajině. Mluví skrze svoje fotografie. I když jsem se k němu postupem doby dostával blíž, nikdy jsme žádnou scénu nestylizovali. Nikdy jsem mu neřekl: teď udělej tohle, teď tohle.“

Pohyblivý film o nepohyblivých fotografiíchDůležitou součástí filmu jsou Koudelkovy fotografie, respektive konfrontace filmových záběrů a fotek konkrétních míst. „Finální podobu filmu diktovalo moje vybavení a vůbec to, že jsem pracoval s Josefem Koudelkou. Pracoval jsem s určitým typem kamery, která je na stativu, není to tedy klasická videokamera. Nejdřív jsem to bral jako nevýhodu, pak se mi ale začaly způsob práce i podoba filmu zamlouvat. Natáčel jsem nehybné záběry, což je skvělý způsob, když točíte o fotografovi, který dělá nehybné fotky. Podle mě je to velice upřímné. Když jsme pak začali se střihačkou film stříhat, řekli jsme si, že důležitou součástí filmu budou právě fotky. Že dotvoří vztah jednak s postavou filmu, jednak s natočeným videomateriálem.“