Jak být dobrým v nemravném světě?

23. prosinec 2003

Uvést Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu, na první pohled moralizující a přímočarou sociální hru, je v době bezdomovců a počestnosti špinavých peněz paradoxně odvážné nejen občansky, ale i umělecky. Brechtovo podobenství o chudé prostitutce Šen Te, která zjistí, že s bezvýhradnou dobrotou a láskou k bližním nelze přežít, a převlekem se promění ve svůj opak - nelidsky bezohledného bratrance, totiž na první pohled působí příliš jednoduše a tezovitě. A zajisté levičácky.

V současné době ho uvádí činohra pražského Národního divadla v režii hostujícího Martina Čičváka. Čičvák v této "komedii o zdvojení člověka" (Grossmann) důsledně využívá a naplňuje antiiluzívnost a artistnost epického, dialektického divadla i Brechtův požadavek, aby se divák bavil, ale přitom byl stále ve střehu. Na silně oproštěné scéně Toma Cillera, zvýrazňující neúprosnost prostředí, jež obklopuje hlavní hrdinku, režisér jednotlivé postavy výrazně charakterizuje a vyhraňuje především stylizací pohybu a gesta. Tato typizace nadneseně využívající pozice z čínského cvičení tai-či je také spolu s kostýmem hlavním výrazem "čínského" milieu.

David Prachař, Petr Pelzer, Miloš Nesvadba a Radovan Lukavský

Stylizace pozvolna vyjevuje svůj smysl, vtip, odlehčující hravost a přísný řád a stupňuje emocionální působení. Všichni herci ve velkých i drobnějších rolích pracují s velkým nasazením i citem pro souhru. Nosiče vody Wanga, ironického komentátora dění i vlastní pozice v něm, ztělesňuje David Prachař. Slovy hry i distancí od ní v improvizovaných vstupech komunikuje s diváky a nabízí jim různé perspektivy pohledů. Překvapivě dobrým partnerem je mu v těchto drobných aktuálních mezihrách dirigent Petr Kofroň, aktivně vstupující do hry. Kateřina Winterová v hlavní roli Šen Te přesvědčuje už svou jakoby užaslou, nejen vnější, ale i vnitřní křehkostí. Při proměně v drsného bratrance Šej Ta jeho zpočátku křečovité pohyby nepodařené groteskní loutky naznačují, jak je pro hrdinku nelehké tuto polohu zvládat, jak se jí příčí. S vědomím nutnosti a zvláště odhodláním vyvěrajícím a rostoucím z očekávaného mateřství figura jakoby mohutní a zpevňuje se.

Ostatně u žádné z postav hry nepostrádá pohybová typizace přesné zakotvení v konkrétním charakteru, vždy odhaluje jeho vývoj a vícevrstevnatost. Každý výkon by zasloužil detailní rozbor, ani jeden nebyl jen "přibližný". Saša Rašilov přesvědčivě vede proměnu letce Jang Suna od rozevlátého něžného milence k vypočítavému příživníkovi. Skvělý Bronislav Poloczek skrývá dravčí podstatu holiče Šu Fu, který chce využít bezvýchodné situace Šen Te, za změkčilou něžnou dikci a tanečně drobné elegantní krůčky. Trojice bohů, kteří sestoupili na zem, aby našli alespoň jediného spravedlivého, dobrého člověka (R. Lukavský, P. Pelzer, M. Nesvadba), a vybrali si právě Šen Te, se vymyká lidskému hemžení i základní pohybové stylizaci. Zpočátku elegantní a moudří bohové však v nejtěžší chvíli odmítají dívce pomoci a oportunně ji opouštějí. Do jejího osudu se zapletli jen ve vlastním zájmu, proč by ho tedy rozplétali. Nejsou vlastně lepší než lidé, kteří Šen Te málem zničí, také ji jen zneužili. Patří do stejného světa. Zdáli se moudří, ale jsou to jen neschopní a ubozí starci.

Jana Boušková a Kateřina Winterová
autor: Vítězslava Šrámková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.