Ivan Štern: Vzpomínka na Radima Vašinku, básníka, herce, principála a dobrého člověka
Je to už neuvěřitelných 5 let, co po Radimu Vašinkovi, básníkovi, herci a divadelním principálovi, zeje jen nezaplnitelná a bezedná díra. Vašinka byl snad jediným v Česku působícím skutečně nezávislým divadelníkem. V dobách nejtužšího teroru nepovolil a nepodvolil se. Na svém pojetí divadla zarytě trval. Provozoval je i za cenu často zoufalého nedostatku všeho.
Než by vyšel vstříc hodnotícím připomínkám té či oné státně-stranické komise, bolševikovi, jak říkal, raději nastudovanou hru stáhnul. Hrál ji pak na zapřenou, jen pro pozvané.
Čtěte také
Tvorbou Radima Vašinky se prolínala poezie. Divákům objevil básně Ludvíka Kundery, ale i poezii mladého Bertolda Brechta, skrytou v jeho divadelních prvotinách, a v neposlední řadě naprosto jedinečné verše mělnického rodáka Oldřicha Wenzla. Interpretací i pro necvičené ucho vyhmátnul podstatu přednášených slok. Mnohdy v nich objevil skrytá dramata příběhu. Hlavně pak vtip. Představení utkané z poezie Oldřicha Wenzla Rozházené kopretiny provázely výbuchy diváckého smíchu.
Potulný principál
Čtěte také
Vašinkovo divadlo bylo posledním českým potulným divadlem. Ne proto, že by tomu principál chtěl. Jednoduše proto, že mu nepřály úřady. Každý z oficiálů dříve nebo později pod více nebo méně hloupou záminkou mu sebral divadelní střechu nad hlavou a vyhnal ho na ulici.
Zdálo se, že se mu po listopadovém převratu uleví. Dílem to byla Vašinkova hrdost a nechuť k buranským projevům českého pojetí tržní ekonomiky, dílem pokračující nevůle jen na oko proměněných úřadů, že se tak nestalo.
Zpočátku hrál u sebe doma. Zrodilo se divadlo bytové. V době, kdy jiná divadla bytová, jako divadlo paní Chramostové, zanikala a přesouvala se na prkna třeba i zlaté kapličky. Po čase v Košířích objevil nevyužívaný protiatomový kryt. Zrodilo se divadlo krytové. Jako takové dodnes Orfeu slouží coby domovská scéna.
Rozhlasové hry
Na sklonku života Český rozhlas Vašinkovi nabídl, aby co týden pravidelně připravoval, namlouval a vysílal pořad Nežádoucí texty. Snad poprvé v životě se mohl těšit z řádného a pravidelného příjmu za zcela svobodnou tvorbu. Na ploše padesátiminutového vysílání po dobu čtyř let předváděl, jak mistrně zvládá divadlo jednoho herce. Psal si pro ně scénáře, režíroval se a samozřejmě hrál. Co týden se spolu s posluchači nořil do bezedné studnice tyrany zakazovaných textů, vynášel je na světlo, vyložil jejich pohnutou historii a interpretoval způsobem, jak dovedl jen on sám.
Jestliže před nějakým časem básník Ludvík Kundera o Vašinkovi prohlásil, že teprve díky interpretaci jeho poezie Vašinkou se mu daří objevovat skryté hloubky vlastních básní, pak nemluvil do větru. Dokladem toho je i Vašinkův poslední umělecký počin: Nežádoucí texty. Zvukový almanach toho nejlepšího, co navzdory útlaku ze sebe vydala česká literatura a co ve svém archivu uchoval Český rozhlas.
Autor je publicista
Související
-
Bouda Bondy: Radim Vašinka
13. 6. večer měl na dočasné alternativní scéně Národního divadla - v tzv. Boudě - premiéru projekt věnovaný filosofovi a spisovateli Egonu Bondymu. Jeho součástí b...
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
