Ivan Štern: Turecké uprchlické varování

4. květen 2022

Tureckou společnost stále silněji zmáhá neklid. Čelíc zdražování energie a základních potravin a růstu inflace bez vyhlídky na brzké zlepšení, začíná se dívat skrz prsty na zhruba tři a půl milionu uprchlíků ze Sýrie, nacházejících v zemi útočiště z nouze. Naděje na návrat do domovské země, ač Syřané to mají, co by kamenem dohodil, je stále nicotná. Města, odkud uprchli, jsou jen beznadějné ruiny.

Není kde složit hlavu, nemluvě o zoufalé bezpečnostní situaci a o hrozbách, jež mnohým z nich hrozí coby odpůrcům diktatury Bašára Asada. Z pohledu nevraživých Turků tak dál budou ujídat z toho zmenšujícího se mála, co ochablá ekonomika nabízí.

Čtěte také

Díky iniciativě Angely Merkelové Turecku na pobyt uprchlíků od roku 2015 Evropská unie přispívala a přispívá natolik velkoryse, až zdejší úřady opomněly pamatovat na zadní kolečka. Na integraci uprchlíků bez ohledu na to, zda se do své země vrátí, anebo se rozhodnou v Turecku setrvat natrvalo.

Rostoucí nevraživost není přesto příliš srozumitelná, uvědomíme-li si, že uprchlíci jsou bratry a sestry ve víře. Tato sounáležitost by měla být spíš živnou půdou vstřícnosti a pochopení. Asi i zde platí úsloví o hostu a rybě. I když nejde o pouhé tři dny, ale bezmála o celých sedm let.

Bit bude ten nejslabší

Slova, která v této souvislosti otiskl turecký islámský list Yeni Akit, že muslim musí být rozumný, neboť rozum, jímž ho Alláh obdařil, je požehnáním, a že moci sdílet svůj pokrm, majetek či statek je pro každého muslima poctou, neb Bohu vděčíme za chléb vezdejší, jsou spíš jen voláním na poušti, než aby šlo o blahodárný déšť na vysychající půdu mezilidské solidarity.

Čtěte také

Zhoršující se situace uprchlíků v Turecku, rostoucí nevraživost Turků, zesilovaná nuznými životními podmínkami bez výrazné vyhlídky na zlepšení, by měla být i pro nás varováním. Ocitáme se přece v podobné situaci jako Turci před lety.

I my se začínáme starat o masu uprchlíků nám kulturně blízkých. I my nepochybujeme stejně jako Turci tehdy, jak nezbytná je solidarita s nimi, avšak únava či zhoršující se životní podmínky, které se i u nás pomalu stávají skutečností, mohou naše zatím vstřícné postoje postupně rozleptat.

Ivan Štern

Sýčkové z parlamentních opozičních lavic takovou situaci se opakovaným zaříkáváním snaží přivolat, demagogicky poukazujíce na to, že naši mladí nemají kde bydlet, zatímco se vláda stará o střechu nad hlavou pro Ukrajince, že našinec zápolí s inflací, s energetickou krizí a s drahotou vůbec, zatímco vláda poplatnické peníze velkoryse rozhazuje ve prospěch nově příchozích. Dosud se jejich zle míněné a potměšilé zaříkávání míjí účinkem.

Jenže co je dnes, zítra být nemusí. Pak stačí pár vládních přešlapů a sociálních nešikovností a demagogické orgie nabydou obludných rozměrů. Bit bude ten nejslabší. Ten, co je na naši pomoc zcela odkázaný.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost

autor: Ivan Štern
Spustit audio