Ivan Štern: Opravdu není demokracie vývozním artiklem?
Angelo Panebianco, italský politolog, v deníku Corriere della Sera přesvědčuje, že dvacetileté afgánské působení Západu určité kořínky zapustilo. Z nich někdy v budoucnu má šanci vyrůst něco na způsob demokracie.
„Zoufalí muži,“ píše, „kteří se věší na již vzlétající letouny, ženy, které vystrašené očekávají návrat barbarů, a spousta těch, kteří se pokoušejí uprchnout dříve, než se otevře peklo, jsou svědectvím toho, že se Západu vzdor dvacetileté válce a nepochybným přešlapům podařilo alespoň v jádru vytvořit přijatelnou společnost.“
Čtěte také
Je to sice slabá útěcha, ale určitá útěcha to je, na rozdíl od mnohohlasu, který nyní v souvislosti s Afghánistánem na Západě zaznívá. Demokracie je jednoduše nepřenositelná. Mnohohlas popírá to, co v 80. letech prosazovali američtí neokonzervativci a co vnesli do praktické politiky. Přesvědčení, že lidská práva, svoboda i demokracie jsou nedělitelné, a proto je povinností Západu tyto hodnoty šířit po celém světě.
Prvoplánově měli na mysli, stále ještě trvala studená válka, sovětské satelity ve střední a východní Evropě. Myšlenka nedělitelnosti svobody umožnila něco, co do té doby bylo zcela vyloučené – vměšovat se do záležitostí cizí země. V otázce popírání lidských práv a potlačování svobody žádná diktatura nemá nárok na státní svrchovanost.
Demokracie a lidé
Obhájci exportovatelnosti demokracie připomínají úspěšný poválečný vývoj Německa a Japonska. Jen jim uniká, že obě země pro vstřebání demokracie měly připraveny podhoubí. Německo s výjimkou 12 let nacismu zhruba stoletou tradici parlamentní demokracie. Japonsko už řadu desetiletí, přesně od druhé poloviny 19. století, si programově osvojovalo základní rysy západní kultury, aniž by slevilo z kultury vlastní.
Čtěte také
Ostatně i sami Evropané s demokracií zápasili se střídavými úspěchy bezmála 200 let, i když vše už předem měli zevrubně teoreticky promyšlené. Teprve francouzská revoluce jim názorně ukázala, že parlament je sice zdrojem svobody, ale může být i nositelem nezkrotného teroru, pokud není oddělen od výkonné a soudní moci.
Nikdy to demokracie s lidmi neměla lehké a lehké to s nimi nebude mít ani v budoucnu. Historik Ernesto Galli della Logia v témže deníku Corriere della Serra tvrdí, že demokracii je s to úspěšně opanovat i jiná než západní kultura. „Na argument,“ píše, „kulturní nepropojitelnosti se odvolávají hlavně ti, kteří lidem chtějí nekontrolovatelně a bezmezně vládnout.“
Jejich mocenské ambice opravdu s kulturní odlišností mnoho společného nemají. Spíš paradoxně potvrzují přesvědčení amerických neokonzervativců, že lidská práva, svoboda, demokracie jsou vskutku nedělitelné.
A tak po pouhých 20 letech pokusů afgánskou společnost demokratizovat sotva můžeme očekávat výsledky jiné než ty, kterých jsme nyní svědky.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.