Ivan Binar: V kobce karantény
Vlastně to není karanténa, je to jen takové opatření proti šíření nákazy, jehož nutnost všichni chápeme. Nezbývá, než se s ním smířit.
Bloumám přírodou s náhubkem na tváři; kvete vlaštovičník a pampelišky, mnohé odkvetly a rozchmýřily se vůkol, narcisům v záhonech poklesly uvadlé hlavičky. Malé děti a psi roušku mít nemusí, mohou se nezakrytě smát. Lze cosi takového přirovnávat k vězeňské kobce?
Čtěte také
Ve vyšetřovací vazbě taky nevíte, kdy to skončí. Zavřou vás v těsné komůrce a neřeknou, na jak dlouho. Čísi libovůle na vás navlékla tepláky a stala se vaším osudem. Je tu voda a záchod, lože s dekou a dvěma prostěradly, stůl a židle – ve vězení se přece sedí, tak aby bylo na čem. Třikrát denně potrava.
Dveře lze otevřít pouze zvenčí, špehýrkou na vás dává bachař bacha, dozorce dozírá. V pracovní dny půlhodinová procházka pod nebesy, pod bedlivým samopalem, na dvorečku, do kterého se vetřela nevyžádaná pampeliška a teď je tu pro celý kriminál sama jediná. Co víc člověk potřebuje, aby přežil…
Poučeni sami o sobě
Čtěte také
Po večerce protřelí recidivisté, uvyklí dýchat károvaný vzduch, volají vesele skrz okno s mřížemi do dvorečka do dvora: „Zavřít nás můžou, pustit musí!“ Mají pravdu? Je opravdu jisté, že to jednou skončí? „Věčně tady nebudem!“ prolítne mříží další naděje. Chvíli je ticho, pak se ozve ochraptělý baryton strádající nedostatkem piva a kořalky:
„Všeckým kamarádům a kamarádkám na Krajzáku dobrú noc přeje Kain!“
Nic netrvá věčně; skončí i to, co se věčným jeví. A pak se dostaví dny poté, nový letopočet, nová skutečnost. Dveře se otevřou a my vykročíme do nového dne. Místo odkvetlých pampelišek vykvetou zvonky a kopretiny, lnice květel a řebíček zahradnický, někde taky růžička voňavá. Opatření proti šíření nákazy se zruší, protože koronavirus bude zkrocen. Nebo si na něj zvykneme?
Přirovnávat karanténu k vězeňské kobce je notně nadsazené, já vím. Na uvěznění se obvykle neumírá, snad není ani nakažlivé a spořádanému občanovi nehrozí. Prekérní situace, kterou teď všichni bez rozdílu prožíváme, nás bezpochyby něčím poznamená. Měli bychom z ní vykročit jinačí, poučeni sami o sobě, o své odolnosti a o hodnotách, které jsou opravdovými hodnotami.
Všeckým kamarádům a kamarádkám přeju dobrý den.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
