Intimní divadlo jeden na jednoho – okrajový koncept, nebo nevyhnutelný trend současného divadla?

Automat – kresba|foto:Hana Voříšková

Když před dvaceti lety začínala choceňská výtvarnice a loutkářka Hanka Voříšková se svými divadelními automaty z krabice, byl to její osobitý způsob, jak se zbavit ostychu před lidmi a osmělit se coby divadelní tvůrce. „Mě baví, že je to i způsob, jak jet na návštěvu. Moc jsem neuměla konverzovat s lidmi. Styděla jsem se chodit na návštěvy. Ale když jsem s sebou vzala divadlo, tak už se pak řeč rozproudila,“ vzpomíná Voříšková. Postupem času se její písničkové a divadelní automaty staly legendou, na kterou se na festivalech stojí fronty. Pro koho je taková forma divadla intimnější – pro herce nebo pro diváka? Kdo má větší trému? Jak diváka osmělit a uklidnit, že se intimního setkání nemusí bát?

Uvažuju, že budu hrát divadlo v okně. Někde hrajou lidi ve výlohách… Myslím si, že výloha je lepší než obrazovka počítače.
Hanka Voříšková

Adama Krátkého a Jindřišku Dudziakovou spojuje divadlo Pomezí, v jehož projektech oba účinkovali. Pro oba dva je také typická linie vlastní autorské tvorby zaměřené na divadlo pro jednoho (nebo jen o trochu více diváků). Adam Krátký je spoluautor a jeden z účinkujících představení Na houbách, interaktivního intimního zážitku pro osm diváků. A Jindřiška spolu se svou sestrou Marií König Dudziakovou zpracovala milostnou korespondenci jejich pradědečka. Vznikl tak projekt Milý Karle!, představení pro jednoho Karla a jednu herečku.

Mathias Straub v úvodní scéně představení Na houbách|foto:Johana Kužílková,Divadlo Pomezí

Rád přemýšlím o divadle jako o nějakém dárku.
Adam Krátký

V ArtCafé se mluví také o festivalu intimního diváka One-on-one, o představení Veduty Venduly Bělochové a Honzy Tomšů nebo o paralýze, se kterou se v době zavřených divadel tvůrci potýkají. A nakonec i o naději, že i kdyby se divadlo mohlo hrát jen pro jednoho jediného diváka, bude to setkání, které má smysl.

Hanka Malaníková ve studiu s Jindřiškovou Dudziakovou a Adamem Krátkým|foto:Jitka Kostelníková,Český rozhlas