Intimní divadlo jeden na jednoho – okrajový koncept, nebo nevyhnutelný trend současného divadla?
Dokud budou diváci, tak nějaká forma divadla vždycky bude. Dokud bude komu, tak bude co – vnímá současnou situaci divadelnice Jindřiška Dudziaková.
Když před dvaceti lety začínala choceňská výtvarnice a loutkářka Hanka Voříšková se svými divadelními automaty z krabice, byl to její osobitý způsob, jak se zbavit ostychu před lidmi a osmělit se coby divadelní tvůrce. „Mě baví, že je to i způsob, jak jet na návštěvu. Moc jsem neuměla konverzovat s lidmi. Styděla jsem se chodit na návštěvy. Ale když jsem s sebou vzala divadlo, tak už se pak řeč rozproudila,“ vzpomíná Voříšková. Postupem času se její písničkové a divadelní automaty staly legendou, na kterou se na festivalech stojí fronty. Pro koho je taková forma divadla intimnější – pro herce nebo pro diváka? Kdo má větší trému? Jak diváka osmělit a uklidnit, že se intimního setkání nemusí bát?
Uvažuju, že budu hrát divadlo v okně. Někde hrajou lidi ve výlohách… Myslím si, že výloha je lepší než obrazovka počítače.
Hanka Voříšková
Adama Krátkého a Jindřišku Dudziakovou spojuje divadlo Pomezí, v jehož projektech oba účinkovali. Pro oba dva je také typická linie vlastní autorské tvorby zaměřené na divadlo pro jednoho (nebo jen o trochu více diváků). Adam Krátký je spoluautor a jeden z účinkujících představení Na houbách, interaktivního intimního zážitku pro osm diváků. A Jindřiška spolu se svou sestrou Marií König Dudziakovou zpracovala milostnou korespondenci jejich pradědečka. Vznikl tak projekt Milý Karle!, představení pro jednoho Karla a jednu herečku.
Rád přemýšlím o divadle jako o nějakém dárku.
Adam Krátký
V ArtCafé se mluví také o festivalu intimního diváka One-on-one, o představení Veduty Venduly Bělochové a Honzy Tomšů nebo o paralýze, se kterou se v době zavřených divadel tvůrci potýkají. A nakonec i o naději, že i kdyby se divadlo mohlo hrát jen pro jednoho jediného diváka, bude to setkání, které má smysl.
Hudbu vybral: Jiří Špičák
Související
-
Papírové divadlo kamishibai se před dekádami dostalo do Evropy. Jaké příběhy vypráví?
Vypravěčská tradice je stará jako lidstvo samo a má v různých částech světa různou podobu. Poslechněte si jaká je historie i současná podoba vyprávění kamishibai.
-
Nezůstávejme jen v myšlenkách! Napojení na tělo a na prožitky je růstové i terapeutické
Svět, který dramatickou hrou vzniká, může fungovat i mimo divadelní prkna a estetický kontext. Využívá se ve vzdělávání, v osobnostním rozvoji i v psychoterapii.
-
Loutky, kam se podíváš
Hlavním tématem úterní Čajovny budou možnosti loutkového divadla. Pozvání přijala výtvarnice, příležitostná loutkoherečka, provozovatelka divadelních–písničkových a...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
