Interiérový skvost pro sochaře Arnalda Pomodora. Dvoupatrový milánský byt spojuje osudy a tvorbu dvou gigantů italské umělecké scény

18. srpen 2021

Až do minulého roku se o zachovalém interiéru z konce šedesátých let téměř nevědělo. Jeho současný stav publikovala Bianca Felicori, mladá historička architektury, která na sociálních sítích provozuje populární platformu Forgotten Architecture. Shodou náhod se jí ozvala současná majitelka bytu. Biancu i celou odbornou veřejnost překvapil kompletně zachovalý interiér, nesoucí typický rukopis svého autora, proslulého designéra, architekta a výtvarníka Ettora Sottsasse Juniora.

Když jsem poprvé viděl článek, který Bianca Felicori o bytě zpracovala pro web časopisu Domus, neváhal jsem a návštěvu interiéru si s ní dohodl. Dostal jsem se do něj ale až letos v červenci. Čekání se vyplatilo! Interiér bytu navrhl Ettore Sottsass Junior v roce 1968 pro svého kamaráda a občasného spolupracovníka Arnalda Pomodora, jednoho z nejslavnějších italských sochařů minulého století. Ve spolupráci s neapolským architektem Brunem Scagliolou a truhlářem Giuseppem Baraldim, proměnili podkroví standardního obytného domu v totální interiér v koncepci Sottsassova radikálního designu.

Interiér milánskoho bytu slavného italského sochaře Arnalda Pomodora, designér Ettore Sottsass Junior

V této době měl Sottsass za sebou již bohatou kariéru architekta a designéra, například pro legendární značku na výrobu psacích strojů a počítačů Olivetti. V šedesátých letech se začal přiklánět k novým nastupujícím trendům radikálního designu, který usiloval o proměnu nejenom prostředí, ve kterém žijeme, ale i celé společnosti vrcholného kapitalismu a krize demokracie šedesátých a sedmdesátých let.

Tehdy Sottsass spolupracoval s progresivní nábytkářskou značkou Poltronova. Podoba jeho tzv. „Superboxů“, barevných laminátových skříní, se ozývají i v interiéru Pomodorova bytu. Totemické tvary vestavěných úložných věží z laminátu se propojují s integrovanou architekturou schodiště vedoucího do druhého patra. Syntéza funkcí, o kterou Sottsass usiloval, je nejmarkantněji vidět právě v objektu schodiště, které zároveň funguje také jako úložný systém a stůl. Vzniká typická Sottsassova „super-architektura“, ve které se jednotlivé prvky obytného prostředí stávají jedním kompaktním celkem. To bylo ostatně téma, o které se radikální designéři intenzívně zajímali.

Čtěte také

Byt Arnalda Pomodora je unikátním pozůstatkem radikálních tendencí šedesátých let a neznámou ukázkou tvorby možná vůbec nejslavnějšího designéra Itálie Ettora Sottsasse Juniora, který ale měl v době realizace bytu tu nejvýznamnější kapitolu své kariéry – a to sice založení skupiny Memphis – ještě daleko před sebou.     

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová