Individualita, která si za svou práci chtěla odpovídat sama. Začíná retrospektiva fotografky Dagmar Hochové

Důležité je mít téma. Když ho máte, pak můžete objevovat a vytvářet svět. Když ale nemáte cíl, hluboký zájem o někoho a o něco, pak je to špatně.
Dagmar Hochová

Poctu přední osobnosti české humanistické fotky připravil kurátor Jiří Pátek na základě rozsáhlého archivu, který před lety získala Moravská galerie v Brně. 130 000 negativů zpracovával a digitalizoval tým odborníků po dobu dvanácti let, během nichž se postupně vynořovaly další a další polohy autorky, kterou veřejnost dosud znala především jako fotografku dětí.

„Prostřednictvím archivu negativů vidíte autora jako na dlani. Pochopíte vazby mezi jednotlivými segmenty jeho díla. Odhalí se vám jeho osobní a sociální vazby, díky nimž se vám objasní, proč se určité věci staly tak, jak se staly. Získáte informace, na jejichž základě můžete zpřesňovat a korigovat autorův veřejný obraz. A také pochopíte, že i ten, kdo si na tomto světě získá obdiv a uznání, je stále jen člověk,“ podotýká Jiří Pátek.

Život i tvorba Hochové v prostoru Domu fotografie jsou představovány postupně, chronologicky, zároveň v tematických řezech či nečekaných souvislostech. Setkáváme se s ní jako s nadějnou studentkou kamery pražské FAMU nebo jako s autorkou časopiseckých i knižních obálek, které v 50. letech realizovala na zakázku pro společenské časopisy a různé nakladatele. A v neposlední řadě jako s citlivou dokumentaristkou společenského a politického dění, které mapovala po celý život.

Ze stěn galerie na nás tak shlížejí třeba tváře Jaroslava Seiferta, Františka Hrubína, Ludvíka Vaculíka, Jana Grossmanna nebo Jiřího Koláře, aktérů IV. sjezdu Československých spisovatelů, jednoho z mezníků Pražského jara. Na snímcích z následné normalizace pak Hochová neprvoplánově tlumočí atmosféru ztráty iluzí a konec nadějí na očekávanou společenskou změnu. Přesto z nich nemizí radost ze života a touha dál zkoumat svět vyzařující z černobílých fotek československých legionářů stejně jako z momentek ze sociálních ústavů. 

8 fotografií

Série fotek z euforického listopadu roku 1989, ve které zachytila zrod Občanského fóra a s ním i dobu, v níž se rodila česká demokracie, působí jako pomyslná koruna linie sociálního dokumentu. A navazující fotky z lavic i kuloárů první demokratické Poslanecké sněmovny, kterou Hochová zaznamenávala zevnitř jako poslankyně Národního shromáždění, jako závěrečná oslava hodnot, kterým autorka celý život věřila – svobody, humanismu a lidské pospolitosti.

Retrospektivu Dagmar Hochové můžete v Galerii hlavního města Prahy navštívit do 4. ledna následujícího roku.