Improvizaci nemám v umění rád. Jen když jsem perfektně připravený, nezaskočí mě ani tréma, říká pěvecká hvězda Pavel Černoch

3. říjen 2022

Říká o sobě, že je ambiciózní, a i proto se rozhodl pro dvě kariéry. Tvář a hlas tenoristy Pavla Černocha je možné pravidelně vidět a slyšet na nejprestižnějších operních scénách po celém světě, organizační schopnosti zase vkládá do vedení marketingové firmy. Miluje hudbu Antonína Dvořáka, ale v současné době se ho nejvíc dotýká německý repertoár, do kterého prý musel dozrát. Pár dní před pražským recitálem pozvala Pavla Černocha do Vizitky Markéta Kaňková.

Pěvecký talent měl odmala, jenže si také myslel, že sám nejlépe ví, jak by se zpěv měl na vysoké škole vyučovat. Tenhle přístup se na JAMU nesetkal s pochopením, a tak hudbu odešel studovat do Evropy. V Itálii začal spolupracovat s učitelem Paolem De Napoli a jejich spolupráce trvá dodnes. „První dva roky jsme se vraceli ke kořenům. Jakožto tenor jsem trénoval sopránový a barytonový repertoár, abych se naučil zpívat přirozeně. Pracovali jsme s dechem a taky na psychice, což je nekonečné téma. Paolo mě učil meditovat, zvládat trému i stres,“ vypočítává.

Pavel Černoch jako Lenský v Evženu Oněginovi, Riga 2010

Právě nalomená psychika dokázala v minulosti Černochovu kariéru výrazně zbrzdit, paralyzující trému si ale do života nepouští. „Člověk musí být perfektně připravený, i proto nemám v umění ani v byznysu rád improvizaci. Musíte si být jistí na sto procent, abyste alespoň osmdesát procent mohli předvést. To, co umím, mi na publikum pomáhá přenést i sebevědomí.“

V říjnu roku 2022 čeká Pavla Černocha recitál v pražském Rudolfinu, kde zazpívá také několik ukázek z tvorby německých skladatelů. Právě německý repertoár se jej prý v současné době dotýká nejvíce. „Německy jsem se naučil už jako mladý kluk, ale je dobře, že jsem si na něj počkal. Není to totiž jen pěvecká záležitost, ale i záležitost mysli, vnitřního rozpoložení,“ konstatuje. Aktuálně nejoblíbenější hudební kousek Pavla Černocha – árie Florestana z Beethovenovy opery Fidelio – je na pražském programu hned jako první.

Rád bych si zahrál v životopisném filmu

Řada přijde ale i na dalšího Černochova oblíbence: árie Prince z Dvořákovy Rusalky. Právě tento kus mu otevřel dveře do světa, poprvé jej před čtrnácti lety zpíval v Athénách, pak také v Bruselu, Neapoli nebo Paříži a v plánu je Vídeň a Amsterdam. Pavel Černoch je za všechny tyto příležitosti rád.

Tenorista Pavel Černoch s hráči PKF – Prague Philharmonia během zakončení 31. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov

„Když jsem zpíval stou reprízu Alfreda v La Traviatě, už jsem toho měl dost. Dvořákova hudba se ale neomrzí, je neuvěřitelně krásná, plná, nadčasová. Navíc se to pokaždé dá zazpívat nově, což souvisí s režijním pojetím. V Rusalce režiséři neustále nacházejí neuvěřitelné vazby.“ Ve Vizitce popsal, proč má rád moderní, nikoliv módní úpravy, a jak zpětně hodnotí režijní záměr Marion Wasserman, která v Athénách Rusalku zasadila do LGBT komunity. „Snažila se upozornit akorát tak na sebe. Celé to nedávalo smysl, nemělo to žádnou pointu. Dnes už mám dopředu přístup k režijním koncepcím, do něčeho takového už bych nešel.“

V rozhovoru mluvil Pavel Černoch i o tom, proč svůj nadcházející debut v Metropolitní opeře nevnímá jako kariérní vrchol, jak jej na cestě za operou inspiroval italský tenor Franco Corelli anebo o svých hereckých ambicích. „Mám rád kameru a kamera má ráda mě. Rád bych si zahrál třeba v životopisném filmu o operním pěvci.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.