Ilustrátor Jan Šrámek: Pojďme už konečně posuzovat architekturu jen podle kvality, ne podle doby vzniku

25. květen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Šrámek

Těsně před odjezdem do Brna, kde ho čekaly pedagogické povinnosti na Vysokém učení technickém, byl ve Vizitce hostem Markéty Kaňkové ilustrátor Jan Šrámek. Jeho specifické, na počítačové bázi vytvořené ilustrace, mu před třemi lety vynesly titul Ilustrátor roku v rámci cen Czech Grand Design.

Pionýři a roboti, Postavit domy nestačí, Pražské vize nebo To je metro, čéče!. Tyto knihy (a celou řadu dalších publikací a vizuálů včetně těch k ceněné výstavě Paneland) zdobí ilustrace Jana Šrámka – muže, kterého v současné době nejvíce zaměstnává právě ilustrování a také pedagogická činnost. V Brně na Vysokém učení technickém vede Ateliér video, v němž mladé umělce směruje k multimediální variabilitě.

Ukázka z knihy To je metro, čéče!

Sám takovým výtvarníkem je: zajímá ho statický i pohyblivý obraz, s hudebníkem, jenž si říká Lišaj, pracuje na multimediálním projektu týkajícím se architektury. S publicistou Pavlem Ryškou je pak zhruba v polovině publikace o filmu, v níž starším dětem přibližuje historii filmu včetně slavných režisérů. Šrámkovým oblíbencem, jak zaznělo ve Vizitce, je Hajao Mijazaki a jeho snímek Můj soused Totoro.

Ovlivnilo mě sídliště

Nedávno se Šrámek věnoval nejen ilustracím pro filmovou knihu, ale také volné tvorbě – lásku k hokeji, jenž v karanténě odpadl, obtiskl do kreslení hokejových masek. Nejznámější je ale jeho ilustrátorská práce týkající se architektonických témat. S architekturou vyrůstal odmala, bylo to totiž otcovo zaměstnání. Oborové publikace, architektura vzniklá v totalitní době – ať už ta povedená, anebo tuctová – i domovské prostředí pražského sídliště z osmdesátých let, ho poznamenaly nadobro: dodnes nejraději kreslí architekturu z druhé poloviny 20. století.

Ilustrace Jana Šrámka z knihy Pražské vize

Jeho zdánlivě chladný rukopis, do velké míry ovlivněný používáním počítače, v sobě nese melancholii a sídlištní dystopii. „Myslím si, že velká část sídlišť by fungovala perfektně. Ve svých ilustracích reaguji na to, jak se společnost začala vzdalovat od utopické situace, kterou měli architekti, když budovy vznikaly, na mysli,“ popisuje. 

Jan Šrámek kreslil již neexistující Transgas, o němž mluví jako o zajímavě začleněném komplexu budov do okolní zástavby. Zachytil například i Interhotel Bohemia v Ústí nad Labem, jehož původní podobu dohledal jen s vypětím sil, legendární hanspaulský Hotel Praha nebo budovu pardubického Prioru, kterou velmi necitlivě spolklo nové Tesco.

Ilustrace Jana Šrámka z publikace Pražské vize

Ve Vizitce Jan Šrámek zmínil také aktuální kauzu Bílého domu na brněnském Žerotínově náměstí. Jeho budoucnost je nejistá, přestože patří k ukázkám kvalitní architektury vyčnívající nad šedí sedmdesátých let. „Máme třicet let od revoluce. Je na čase zohledňovat primárně architektonické kvality a nestavět na ideologické rovině. I za komunismu tady vznikla spousta kvalitních staveb, které obstojí ve srovnání se zahraničím,“ míní.

Čtěte také

V poslední době se o Janu Šrámkovi mluvilo zejména v souvislosti s ceněnou knihou To je metro, čéče!, která byla vybraná na Mezinárodní veletrh dětské knihy v Bologni. Mezi sedmašedesáti osobnostmi byli ilustrátoři Jan Šrámek a Veronika Vlková jediní Češi. O knize o zákoutích pražské podzemky Šrámek mluví jako o velice blízkém projektu, v němž se po svém vyrovnává například s grafickým pojetím všech metrovizuálů.

Spustit audio