Igino Ugo Tarchetti: Legendy o černém hradu
Igino (uvádí se též Iginio) Ugo Tarchetti (29. 6. 1841 San Salvatore Monferrato – 25. 3. 1869 Milán) byl básník a prozaik milánské bohémy sedmdesátých let 19. století známé jako scapigliatura (šlo o nepříliš organické společenství básníků, prozaiků, malířů a hudebních tvůrců, které volně spojoval antikonformismus a protiměšťácké naladění).
Druhé křestní jméno Ugo přijal na počest spisovatele Uga Foscola. Byl to autor neobyčejně citlivý, prožil bouřlivé mládí. Lyrické prózy začal psát ve věku 19 let. Jako zaměstnanec vojenského komisariátu požádal r. 1865 o propuštění a začal se živit jako literát. Propadl alkoholu a zemřel na tyfus, ale svou roli sehrál i jeho sebedestruktivní způsob života a tuberkulóza.
Tarchettiho básně i prózy oplývají fantastičností, děsem a erotikou, projevuje se v nich autorův zájem o bizarní stránky života i postav. Jeho Fantastické povídky (1869) jsou inspirovány tvorbou E. A. Poea, E. T. A. Hoffmanna, Gérarda Nervala a Théophila Gautiera a zpracoval v nich motivy uřknutí, metempsychózy a rozdvojení osobnosti. V jednotlivých prózách Tarchetti vypráví o tajemných silách, jež propojují materiální a duchovní svět, o prostupnosti života a snu, o návštěvách ze záhrobí a o fixních ideách, jež vrhají ty, kdo jim propadnou, do náruče šílenství. Romantické prvky se však v jeho příbězích dobově příznačně kříží s hypotézami moderních přírodních věd a fantastické děje se odehrávají na reálném pozadí.
Tarchetti vytvořil celé své dílo v průběhu posledních čtyř let svého života. Se svými literárními druhy sdílel především odpor k měšťákovi, lásku k umění a hypersenzitivní psýchu, která vnášela do jeho děl zájem o podvědomí.
Tarchettiho povídky bývají často uvozeny či prostoupeny reflexivními partiemi, jež se dotýkají určitého psychologického či morálního problému, příběh sám pak funguje jako ilustrace obecné teze. Obecná úvaha stojí i v čele textu Legendy o černém hradu, který by se bez ní klidně obešel, neboť je nakonec holým řetězcem podivuhodných skutečností: mimořádně sevřené a důsledně eliptické vyprávění na téma převtělování, kde se neustále převrací sen do skutečnosti a skutečnost do snu (inspirací tu byla nejspíš Poeova povídka Berenika, ale i nervalovské „přelévání snu do skutečnosti“).
Převzato z knihy Igino Ugo Tarchetti: Fantastické povídky (nakl. Opus 2009).
Snovou povídku italského spisovatele z překladu Jiřího Pelána připravil Petr Turek.
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
