Hvězdy Jana Brejchová a Oldřich Nový v nových monografiích. Jedna z nich je vzpomínková, druhá odborná

21. červenec 2022

Monografie oblíbených herců patří u českých čtenářů k vyhledávané literatuře. Na čtenářský zájem teď reagují hned dvě výpravné publikace. Monografie Jany Brejchové, za kterou stojí její dcera (a dcera Vlastimila Brodského) Tereza Brodská, čerpá z vyprávění slavné herečky nad řadou unikátních fotografií; kniha věnovaná Oldřichu Novému je filmově-vědeckou prací. Obě publikace přitom zaplňují řadu bílých míst, která jsme u tvorby zmíněných umělců doposud měli. 

Kniha Terezy Brodské Moje máma Jana Brejchová

Kniha nazvaná Moje máma Jana Brejchová vychází z důvěrných rozhovorů, které spolu matka a dcera, tedy herečky Jana Brejchová a Tereza Brodská, vedly nad často vzácnými historickými fotografiemi. „Nad některými se maminka dlouze zastavovala, některé beze slova odkládala. Tabu při našich rozmluvách byl rozvod mých rodičů. Koneckonců – tomuto tématu se vyhýbal i táta,“ vzpomíná Tereza Brodská. Jedním dechem ale vyzdvihuje Brodského fotografie. „Spousta profesionálních fotografů je dodnes chválí. Kdyby nebyl tatínek hercem, možná by se stal fotografem,“ odhaduje.

Knihu prezentovala na karlovarském filmovém festivalu, což je symbolické. „První rande mých rodičů bylo právě v Karlových Varech, kam si tatínek maminku přivezl,“ usmívá se Brodská. V knize Brejchová vzpomíná především na svoji filmovou kariéru, ale opomenuta samozřejmě není ani ta divadelní. K té se upnula po poslední filmové roli, kterou ztvárnila ve snímku Jana Hřebejka Kráska v nesnázích. 

Tereza Brodská

Kristián v montérkách

Přebal knihy ON – Kristián v montérkách

U Oldřicha Nového šlo divadelní a filmové působení ruku v ruce. Autorka publikace ON – Kristián v montérkách, filmová historička Šárka Gmiterková, to ve své práci pochopitelně zohledňuje. A přichází se zajímavým, pro mnohé možná překvapivým zjištěním. „Po únoru 1948 vznikl speciálně pro Oldřicha Nového v rámci barrandovských struktur takzvaný Tvůrčí kolektiv veseloherní. To byla dramaturgická skupina, ve které si Nový vyvíjel náměty na filmy podle svých hereckých preferencí a silných stránek. Doposud se tvrdilo, že jeho filmová práce v 50. letech byla nedůstojná, nadiktovaná, ale je vidět, že na vývoji filmů participoval. U zlopověstného snímku Slovo dělá ženu měl dokonce hned několik funkcí: byl spoluautor námětu, měl umělecký dozor a hrál hlavní roli,“ popisuje Gmiterková výsledky svého bádání. Jak říká, komunistický režim s Oldřichem Novým počítal. „Šlo o to, vytvořit jakéhosi socialistického Kristiána,“ uzavírá s odkazem na možná nejslavnější Nového film z roku 1939 a současně i na název své knihy.   

Spustit audio

Související