Hudební skladatel Jan Klusák slaví 80
Jeden z nejvýznamnějších současných českých hudebních skladatelů Jan Klusák slaví dnes osmdesátku. U nás je jeho jméno nejčastěji spojováno s filmy české nové vlny 60. let. Psal i pro divadlo a televizi, sám se však považuje za komponistu hudby vážné.
Jan Klusák je autorem mimo jiné několika oper a baletů, Čtyř malých hlasových cvičení na texty Franze Kafky, Variací na Mahlerovo téma, několika kvartetů nebo souboru Invencí.
Před třiceti lety bych to neuměl
Invence je přitom jak název formy, ve které skládá, tak i název jednotlivých kompozic. Soubor deseti Invencí vyšel na aktuálním CD, které Janu Klusákovi ke kulatinám vydal Supraphon. Je na nich vidět vývoj skladatelova hudebního myšlení: „Na prvních pěti invencích je vidět, že jsem neměl ujasněno, jak to má vypadat. I když v té druhé už jsem se značně svému ideálu přiblížil. Až v šesté jsem ale objevil, co s tou formou chci dělat.
Nestalo se mi mockrát, ale u deváté trvalo 20 let, než jsem ji dodělal, symfonická báseň Zaniklé štěstí mi trvala asi šest let, ale na ní jsem dělal kontinuálně. To, čemu říkám symfonické básně, je protipól invence. To je přísná forma jako třeba fuga, to druhé je forma improvizovaná, jakýsi oddech. Opera, kterou dopisuji, Filoktétes, tu jsem začal v roce 1982 a teprve za 30 let jsem se dostal k tomu, abych ji pořádně napsal. Tenkrát bych to byl ale pořádně neuměl.“
Hudební skladatel Jan Klusák, který se dnes dožívá 80 let, byl mimo jiné členem Divadla Járy Cimrmana, herec v několika kultovních filmech 60. let minulého století a krátce i polistopadový hudební činovník. Jaký je hlavní rozdíl v komponování hudby pro film a pro vlastní účely? „Když píšu svou kompozici, nikdo mi do toho nekecá. Ve filmu musím sloužit režisérovi, který je autorem filmu. Je to velmi přesná objednávka. A je to také jiná forma práce, neskládáte ucelené celky, ale ve střižně vám změří sekvence, které mají být podloženy hudbou. Musíte skládat na minuty a vteřiny,“ odpovídá dnešní osmdesátník, Jan Klusák.
