Hudba ze zapadlých vesnic: Postfolklor z Moravy a Slovenska

Zatímco u nás horujeme pro tak obskurní návrhy jako je zápis myslivosti na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO a v ryze hudební sekci pořád ostrouháváme, Slovensko mezitím mnohonásobně slavilo: Horehronský vícehlasý zpěv, fujara, Terchovská hudba a Gajdy a gajdošská kultúra se zapsání dočkaly. Připomínka nikoliv od věci: pokud srovnáme našinecký zápal a podporu pro lidovou hudbu se slovenským, nejenže prohráváme vysoko na body, výsledek můžeme také slyšet.

Jistě, máme zdaleka omezenější zdroje než Slováci, stejně, pokud srovnáme počet nahrávek vycházejících z lidových tradic na obou stranách, znovu to u nás není žádná sláva. A tak chvalme brněnského vydavatelství Indies Scope za úsilí, s jakým se moravské lidové hudbě léta do hloubky věnuje a vítejme každé nové album oslavující naše ojedinělé hudební tradice bez potřeby mířit k masám a estrádám.

Amatérské sdružení Lilium Liste sice album Písně vánočního času vydalo před svátky, poslouchat ty syrové, nepřikrášlené, jakoby podomácku nahrané a nazpívané moravské koledy, můžeme ale po celý rok. Třeba jako úlevnou alternativu k podobným nahrávkám, cinkající ponejvíc zvukem pokladen. A kdo jsou Lilium Liste? Odpovídá Ludvík Běťák: „Jsme amatérské sdružení lidí milujících lidovou píseň. Pocházíme z různých míst Moravy, každý z nás hrál či zpíval nebo tančil v nějakém folklorním souboru či alespoň rodinné kapele. Hrajeme a zpíváme si doma, těší nás rodinné muzicírování a příležitostně rádi zahrajeme a zazpíváme i pro přátele a známé.“

Po osmi letech se s novým albem Smutnice přihlásila na naše poměry pionýrská skupina Silent Stream Of Godless Elegy, kombinující inspirace moravskou tradicí s metalem. Získanou mezinárodní reputaci, i přes důraz na české texty, dokládá volba producenta: Yossi Sassi z Izraele.

S debutovým albem Postfolklor, dokonalým důkazem ojedinělé originality, se akustické trio Ponk delegovalo v roce 2016 až na největší světový veletrh world music Womex, kde jejich nadžánrově postmoderní uchopení moravských písní, zvýrazněné fantastickou grafikou a VJingem Petry Pohlové (Pola Puk-Puk), sklidilo ne jen tak ledajaký úspěch. Dokonalejší přípravu na výkrok do světa si Ponk zkrátka nemohl ani přát. Očekávání ohledně pokračování se proto dalo krájet. Něco se však pokazilo: zpívajícího houslistu Michala Kristýnka a cimbalistu Eduarda Tomaštíka po dotočení většiny skladeb opustil kontrabasista Jakub Nožička a vydání alba Diedina se proto odkládalo. „Folklor nezemřel včera ani před týdnem, je to už hodně dávno… Na úrodné půdě jeho ostatků se rodí postfolklor,“ hlásal Ponk na samém začátku a jestliže pointa téhle nadsázky někomu utekla, teď má čas na reparát. Diedina je autorské album a má snahu hudebně a textově nahlédnout na dnešní moravskou „rurální dědinu" s ironií, shazovačným humorem - včetně odkazů na děvčice se sluchátky na uších a rapující šuhaje s mobily v rukách.

Jmenují se Banda, vede je houslista a zpěvák Samo Smetana a jsou...upřímně, taková neposedná, věčně rozesmátá a parádně sezpívaná  „banda" muzikantů těžící z lokálních slovenských tradic. Po svém, nutno dodat, takže jejich nadčasové úpravy spišských, rusínských, horehronských, ukrajinských nebo romských lidovek na třetím albu Telegrafy znovu klidně odbíhají k reggae nebo rocku, přestože v řadách skupiny přitom působí několik renomovaných etnomuzikologů a vědců. Proto Banda nikdy nepřekračuje čáru, za kterou už hledáme mainstreamový kalkul.

Prešovská skupina Hrdza existuje dvacet let a úspěch v soutěži Česko Slovensko má talent ji po devíti letech vybudil dokončit album Neskrotený. Aha, tahle soutěž - to nezní zrovna jako doporučení, nicméně poprockové verze slovenských a ohlasových písní si na vysoké umění sympaticky nehrají. V detailech navíc skrývají spoustu jiskřivých momentů, což připišme na aranžérský účet leadra, zpěváka a kytaristy Slavo Gibartiho, dvěma zpěvačkám - Susanna Jara z Polska a slovenský objev Lucia Gibarti - a několika domácím i zahraničním hostům. 

Spustit audio

Související