Hudba mu řekla „pojď!“, on šel, a stal se legendou. Nad novým filmem Jiřího Suchého

Točilo se u pana Suchého doma, kde, jak říká, má svůj svět. I proto se mu vzpomínky klubaly rychle a ve velkém množství. Film je to milý, hodně osobní, jeho protagonista vypráví s humorem jemu vlastním a umí si dělat legraci i sám ze sebe. Divák má pocit, že sedí u Suchého doma a povídá si s ním. Koneckonců – točilo se právě v jeho bytě, a ve snímku tak „hrají“ i různé artefakty, knihy a desky, kterých za svůj život nashromáždil pan Jiří Suchý opravdu hodně.

Komik a bandžista George Formby jako hybatel věcí příštích

Když jsme u těch desek: první album, které si Jiří Suchý pořídil, byla kompilace písní George Formbyho, a to v době, kdy ještě neměl gramofon (tedy – Jiří Suchý). Teprve díky tomuto albu, ke kterém přišel vlastně náhodou, si začal na gramofon šetřit. Formbyho ale znal už dřív. „Po válce k nám přicházely filmy, ve kterých hrál a za doprovodu svého banja – ukulele i zpíval. Miloval jsem ho. On mě nasměroval tam, kde jsem. Když jsem pak získal jeho desku, zatočil se se mnou celý svět,“ vzpomínal. Mimochodem – Formbyho milovala i britská královna Alžběta II., a to už v době, kdy ještě královnou nebyla.

Jiří Suchý|foto:Michal Růžička, MAFRA / Profimedia

Album George Formbyho bylo zakládajícím počinem obrovské sbírky nosičů, kterou dal Jiří Suchý od té doby dohromady. Její cennou část tvoří i soubor desek, které Suchý dostal od Jana Wericha. „Jednoho dne se stalo, že Werich už špatně slyšel a nerozuměl slovům, které šly z reproduktoru. Tak mi svoji sbírku dal. No a dneska nerozumím slovům z reproduktoru ani já, takže si už desky nemůžu moc pouštět,“ říká trochu smutně.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu, Český rozhlas

Další „učitelé“ Jiřího Suchého: Jaroslav Ježek a Voskovec s Werichem

Vedle Formbyho ovlivnili Suchého hudební cestu i pánové Ježek, Voskovec a Werich. „Voskovec s Werichem stran humoru, a Ježek stran písniček. To byl můj svět! Postupně jsem sehnal všechno, co na deskách vydali, sto dvacet Voskovců, Werichů a Ježků. Dodnes je mám, a to na různých typech hudebních nosičů, od válečků přes takzvané standardky a elpíčka až po cédéčka. A mám i přístroje, na kterých si je můžu přehrát, včetně válečkového fonografu,“ dodává s uspokojením, a ovšem i s úctou k trojici Osvobozeného divadla, Jiří Suchý.

Těšme se na jeho další film. Tentokrát by měl být o divadelních cestách. I tady má pan Suchý věru o čem mluvit.