Hrdina našeho velkoměsta

2. duben 2004

Autobiografický cyklus textů Tobiáše Jirouse (1972) Počkej na mě, Valentýne, který na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství Torst za podpory nadace Český literární fond, patří k tomu lepšímu ze současných českých prozaických novinek. Dokonce se dá hovořit o příjemném překvapení.

Tobiáš Jirous je mnohostranně nadaný umělec a je znám i díky své spolupráci se skupinou DG 307 Pavla Zajíčka či jako herec. Vydal ale také dvě knihy veršů a je zastoupen i ve skupinových sbornících. Teprve nyní však debutuje jako prozaik.

Jednotlivé prózy souboru spojuje osoba vypravěče a také chronologická osa. Nejprve se ve vzpomínkách seznamujeme s láskami z období dospívání. Vztahy se ženami jsou ostatně jedním ze dvou ústředních témat knihy. Tím druhým je osoba vypravěče. Sice nelze tvrdit, že je zcela totožná s autorem, ale má tolik autobiografických rysů, že se tento předpoklad sám nabízí. Kde je hranice mezi fikcí a skutečností, ví asi jen on sám. Není ani problémem identifikovat některé ze zde se vyskytujících postav, nicméně to jsou mimoliterární skutečnosti, kterých autor díky nepojmenovávání nezneužívá.

Důležitým koloritem Jirousových próz je prostředí velkoměsta, které je ale konfrontováno s vypravěčovou předchozí venkovskou zkušeností. Příběhy jsou krátkými útržky ze života, kdy sledujeme především jeho setkávání se ženami. Ve styku s nimi je i přes svůj bohatý společenský život nejistý a plachý. Jirousova filmová a textařská zkušenost se odráží i v jeho psaní. Autor má velmi dobrý cit pro detail. Prózami se mihnou i témata jako homosexualita či drogy, ale jde spíš o jejich registraci a vědomí, že tu jsou a přirozeně souvisejí se společností, nebo aspoň s její částí. Nejsou ale nijak zdůrazňována. Právě otevřenost a přirozenost Jirousova vypravěčského stylu jsou hlavní klady jeho próz. Svět v jeho podání není ani příliš temný, ani příliš světlý. Je uvěřitelný ve své škále citů. Zachycené setkání mezi vypravěčem a jeho otcem v nemocnici patří k těm několika málo silným a odhalujícím výpovědím, které lze v dílech prozaiků této generace najít.

Tobiáš Jirous: Počkej na mě, Valentýne

S výjimkou vypravěče, se kterým se postupně seznamujeme stále více, se nedozvídáme nic podstatného a konkrétního o dalších postavách. Jsou zachyceny jen okrajově. Pozornost je obrácena právě a převážně k vypravěči. Takovéto literární vnímání světa, v dobrém slova smyslu, přináší některé výhody, ale i zápory, jako je určitá deníkovost záznamů, která autorovým povídkám hrozí.

Jirous sice navazuje na představitele mladší vlny vzešlé z undergroundu (Topol, Kremlička, Pelc), ale přece jenom se už jedná o autora generačně mladšího a jeho prožitky jsou jiné a nezakotvené v hlubší minulosti. Díky tomu se odlišuje i ve své výpovědi, která je sdělná a přesvědčivě zachycuje pocity vrstevníků. Má tak šanci oslovit širší publikum. Jedná se o nadějný prozaický debut, který má čtenáři co nabídnout.

autor: Pavel Kotrla
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...