Hraničář: osud zrušeného biografu se šťastným koncem?

Budovu na levém břehu Labe postavili v roce 1923 němečtí sociální demokraté. Ve velkém sálu se konaly schůze, koncerty a filmová představení. Projekční kabina chyběla, promítalo se přímo ze sálu. V roce 1936 byl prostor přestavěn na terasy s novými židlemi pro potřeby kina, které se jmenovalo Bio Olympia, a jak potvrzuje ústecký archivář Vladimír Kaiser, šlo o nejluxusnější kino v Ústí nad Labem: „Ve foyeru nechyběl bufet s možností koupit si kávu nebo nanuka, což nebývalo zvykem. Slyšel jsem, že na třicátá léta mělo kino také velmi dobrou a drahou zvukovou aparaturu.“

Všichni Němci povinně do kina

Během války biograf sloužil nacistické propagandě, ale režim dbal i na to, aby pracující zapomněli na válečné starosti: „Pracujícím nabízela třetí říše i erotické filmy a takovou produkci, která neměla jen politický obsah, film byl za války opium. Už v květnu 1945 ale městský národní výbor začal organizovat nucené návštěvy pro německé obyvatele: pouštěli jim americké dokumenty z koncentračních táborů,“ připomíná Vladimír Kaiser, jehož osobní vzpomínky sahají do 60. let, kdy už se biograf jmenoval Hraničář.

V roce 1999 si kino od města pronajala a později koupila společnost Falcon, která modernizovala zvukové zařízení. Zlom nastal podle ředitele společnosti Jana Bradáče s nástupem digitalizace a multikin: „Kino Hraničář přestalo fungovat, protože se v Ústí nad Labem otevřelo nové centrum s multikinem. I přes dotaci na digitalizaci ze státního fondu by se nám investice nevrátila.“ Poslední diváci vyšli z Hraničáře v červnu 2010.

Letos na jaře pronajal Falcon budovu na dva roky divadelnímu spolku Činoherák ústí. Zanedbaný objekt je nutné opravit a přizpůsobit divadelním potřebám. Co všechno se musí udělat, vyjmenovává Ondřej Klein, mluvčí spolku: „Potřebujeme vytvořit pódium, které v současném kině není pro divadlo vhodné. Je nutné zrevidovat elektroinstalaci, toalety nejsou v dobrém stavu a chybí teplá voda.“ Na přístavbu jeviště dostal spolek čtvrtmilionový grant. Dalším oříškem bude nová vzduchotechnika. Architekt Richard Loskot by si přál, aby od podzimu, kdy už by rekonstrukce měla být hotová, v objektu nefungovalo pouze divadlo: „Bylo by skvělé, kdyby vyšla vize komunitního spolku – aby vznikala přirozená kultura, která bude zpětně ovlivňovat město.“ Rád by dramaturgii rozšířil o koncerty, tanec, výtvarné umění a přednášky.

Poutač na ústeckém kině Hraničář |foto: Karel Kratochvíl