„Hrajeme si na světovou válku“ aneb Osudy dětí ve válečných letech

24. únor 2015

Třináctá část Polní pošty byla věnovaná vlivu válečných událostí na život dětí. Autoři tentokrát čerpali nejen z dobové korespondence, deníků a vzpomínek, ale z dokumentů úředního charakteru a textů, které tyto dokumenty komentují jako poznámky Zdeňka Říhy o českých školních knihách za války.

„Články a věty ze školních knih byly odstraňovány, opravovány nebo nahrazeny jinými, které oslavovaly rakouskou dynastii, vojsko a spojence Rakouska. Zejména české čítanky byly důkladně censurou prohlédnuty. Vyloučeny z nich články českých spisovatelů, které neměla rakouská vláda ve velké vážnosti, jako Havlíčka, Machara aj., odstraněny články s námětem z doby husitské, bělohorské a josefínské germanizace.

Byl vyloučen úryvek z Palackého Dějin o bitvě u Domažlic, dále Palackého řeč při kladení základního kamene k Národnímu divadlo v Praze roku 1868, báseň Velká panychida z díla Ohlasy písní ruských od Čelakovského, poněvadž oslavuje smrt ruských bojovníků ve válce rusko-francouzské. Články Havlíčkovy, neb o něm jednající, byly zapovězeny, protože jsou politické, v duchu protirakouském, budíce nenávist proti mocnářství.

Z Kollárovy Slávy dcery odstraněny verše: „…sám kdo svobody hoden, svobodu zná vážiti každou, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok“, dále „slavme slavně slávu Slávů slavných“, a “krásnohlasý zmužilých Slovanů, kde se někdy ozýval, aj oněmělť už, byv k úrazu záští, jazyk“. Rakouská cenzura pokusila se dokonce tyto verše celé opravit, jelikož oslavují Pobaltské Slovany a jejich tragické vyhlazení Němci. Závadnou uznána báseň Elišky Krásnohorské „Chodská“, poněvadž se v ní praví, že z Německa k nám přicházely pouze bouře, válka a bída, dále Ladislava Quise „Jak Honza přišel do nebe“, kde se zdánlivě mluví o vtíravosti Němce a ostýchavosti Čecha. Františka Procházky „Žluté kvítí“, líčící smutnou opuštěnost pražského královského hradu.“

autoři: Jiří Kamen , Pavla Horáková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.