Hraje se o manželství
Když člověk pár dní po sobě zhlédne v Divadle ABC Třikrát život Francouzky Yasminy Rezy a Znalce Dánky Nikoline Werdelinové ve Švandově divadle, maně ho napadne, že stejně jako nelze spočítat anekdoty o manželství, jsou k nespočítání také komedie na téma jeho permanentní krize i přitažlivosti.
Hry dvou úspěšných autorek, blížících se pětačtyřicítce a ve své vlasti od poloviny 90. let zahrnovaných prestižními cenami i přízní diváků, si jsou blízké v tom, že si berou na paškál soudobá vnitřně znejistělá manželství, a činí tak se značným nadhledem a ironií, pozorovatelskou bystrostí a s citem pro vtip dialogu.
Hru Třikrát život pustila Y. Reza na oběžnou dráhu po evropských scénách před dvěma lety a je na ní patrná jak vytříbená znalost dramatického řemesla, tak chuť pohrát si s různými možnostmi jediné výchozí dramatické situace. Jediné je i místo děje - obývák, v němž se hraje o dvou manželských párech s přesně asymetricky vymezenými vztahy: úspěšný manžel - domácí putička a úspěšná manželka s mužem, jemuž se moc nedaří. První pár přichází ke druhému na večeři o den dříve, než bylo domluveno, takže hostitelka je v županu a v domácnosti kromě slaných tyčinek není nic k jídlu. Malý synek navíc odmítá spát a s nesnesitelnou neúnavností se ozývá z ložnice a dožaduje se pozornosti. Dítě se tak stává jakýmsi katalyzátorem dění, stejně jako se trapnost situace stane živnou půdou pro otevření stavidel vzájemných animozit. Hra je ovšem i formální hříčkou, autorka nabízí v jedné hře hned tři řešení výchozí situace. Při úsporném jazyku dialogů je to značný nárok na herce, a tak není divu, že režisér Milan Schejbal do inscenace obsadil nejzkušenější interprety své scény. Mezi solidně zahranými a dobře pointovanými výkony Veroniky Gajerové, Oldřicha Víznera a Otakara Brouska ml. se pak nejvýrazněji prosadila Simona Stašová.
Funkční scénografické řešení pro komedii N. Werdelinové Znalci se podařilo vytvořit Petře Hábové ve Studiu Švandova divadla na pražském Smíchově, kde ji nastudoval režisér Daniel Hrbek. Diváci najednou nahlíží do interiérů tří kamarádek, Karen, Heleny a Kiki. Jsou to byty jako ze žurnálu, stylový je i bohémský Kiki, která jako jediná není vdaná. Zpočátku se zdá, že hrdinky snad také vystoupily ze stránek ženských magazínů, že jsou "znalci", vědí, co dělat, aby byly "in", úspěšné, krásné a - šťastné. Mladou právničku a manželku Helenu, jejíž společenský kredit stoupá, také Kristýna Frejová (alternuje Veronika Janků) představuje jako prototyp úspěšnosti s až nesnesitelnou vehemencí vstupující na scénu jakoby přímo z televizních reklam. Ač je hrdinka přesvědčena o opaku, je až příliš zřejmé, že před takovým náporem muž prchne. Kamil Halbich kromě toho Helenina Petra obdařil mírou slabošství, která je poněkud v rozporu s jeho četnými milostnými eskapádami. Vyrovnaná Karen v podání Apoleny Veldové se naopak smířila se svým chronicky problematickým manželstvím a svého permanentně frustrovaného muže Ottu, s chorobně nutkavou obscénní sexuální představivostí a nulovou schopností, miluje bez iluzí jako své nepříliš povedené dítě a této "zátěže" se zbaví až na hranici ztráty sebeúcty. Tomáš Pavelka pak vnitřně prázdného Ottu sehrál jako výbušného neurotika, který se ovšem jako mávnutím proutku dokázal zkáznit ve chvílích, kdy je to společensky užitečné. Povrchnost obou základních poloh postavy tak víc vynikne. V Kiki Kláry Pollertové-Trojanové tušíme vnitřní neklid, citlivost i nedůvěru k zaběhnutým životním modelům. Werdelinová ani v divadelním textu nezapře autorku komiksových seriálů; jednotlivé situace jsou ostře pointované, zábavné, aktuální, ale jsou řazeny poněkud lineárně, chybí jim výraznější dramatický oblouk. Postavy pak jsou vybaveny víc vnějšími symboly než vnitřním životem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
