Hra, kterou většina diváků zná jako operu
Proč si Divadlo na Vinohradech vybralo k inscenování drama Victora Huga Král se baví, lze uhádnout: příběh šaška Tribouleta, jenž nahrává prostopášnostem svého krále Františka I., znepřátelí si šlechtice jeho dvora a na své pletichy doplatí nejdříve zneuctěním a vzápětí i smrtí milované dcery Blance - je dostatečně populární díky Verdiho opeře Rigoletto, takže jistě bude přitahovat diváky.
Navíc je možné příběh nastavit coby zrcadlo dnešku, jež také často propadá zábavě bez jakýchkoli morálních skrupulí. V neposlední řadě pak romantická hra skýtá možnost barvité divadelní podívané a dává hercům příležitost blýsknout se v zajímavých rolích.
Důvodů, proč zůstaly možnosti titulu tentokrát většinou nevyužity, je víc. Hra je sice zdařile upravena a "zkoncentrována" Tomášem Vondrovicem, ale bůhví proč je do ní připsána postava Chrliče, jež je z hlediska příběhu i konstelace figur nadbytečná: komentuje děj, který je jasný, a skrápí ho moralizující polevou. Martin Stropnický, který Chrliče ztělesňuje a napsal i jeho songy, je chrlí nad hlavami diváků z říms a balkónů v expresi, která sice odpovídá grotesknímu šklebu těchto gotických stvůr, ale je přemrštěná a místy ústí v křeč deformující i interpretovu artikulaci. Tato postava navíc ve struktuře příběhu oslabuje pozici, kterou má pro svou parabolickou funkci a hořkou pitoresknost již postava šaška. Vždyť právě hrbáč Triboulet je tím, kdo svými průpovídkami, gesty i činy odkrývá zvrácenost společnosti.
Václav Postránecký, jenž v této roli vystupuje jako host, dokázal vystihnout základní paradox jeho charakteru (šašek onu zvrácenost zároveň i spoluvytváří), ale jemnější odstíny, jež postava nabízí, zanikají - opět pod krustou nadnesené exprese. O moc víc než plytký svůdník není ani král František I. Jana Šťastného. Jako by režisér Michal Tarant přizpůsoboval herecké podání postav barevné spektakulárnosti scény Tomáše Moravce a kostýmů Dany Hávové. Této vnější "křiklavosti" se dokázali vymknout snad jen Petr Kostka v roli pana de Saint-Valliér, postiženého královou zvůlí, a Svatopluk Skopal jako zabiják Saltabadil, jenž měl z Tribouletova popudu odstranit krále. Hostující Jana Bernášková sice obdařila šaškovu dceru Blanche svým dívčím půvabem, jemností a něhou, leč vystihnout její vnitřní svár, díky němuž je král zachráněn a romantické drama získává punc tragédie, se jí podařilo jen částečně. Tím ovšem zůstala v souladu s celou inscenací - ta také smysl Hugovy hry pro současnost pouze naznačila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
