Howard Phillips Lovecraft: Bezejmenné město, Dagon, Historie Necronomiconu

Americký prozaik, esejista a básník Howard Phillips Lovecraft (20. 8. 1890 – 15. 3. 1937) je do jisté míry dědicem temného génia E. A. Poea. Jan Zábrana ho nazval „jedním z velmistrů hororu“, pro Josefa Škvoreckého byl Lovecraft kuriózní staromilec, „podivínský excentrik“, žijící daleko od řvoucího davu.

„Lovecraft v nás vzbuzuje podezření, že svému Mýtu Ctulhu (líčícímu dějiny démonických předlidských civilizací) skutečně věřil...“ (J. Škvorecký, 1966) Americký prozaik Stephen King, sám uznávaný autor hororové literatury, píše: „Lovecraft zemřel dřív, než druhá světová válka stačila naplnit mnohé z jeho vizí nepředstavitelných hrůz, ale čtenáři by přesto měli vědět, že to je jeho stín, tak dlouhý a hubený, a jeho oči, tak temné a puritánské, co leží na téměř veškeré významné hororové literatuře, která od té doby byla napsána. Jsou to ty oči, co si pamatuji nejlépe z první Lovecraftovy fotografie, kterou jsem uviděl... oči ze starých podobizen, které stále ještě visí v mnoha domech Nové Anglie, černé oči, které jako by hleděly zároveň ven i dovnitř. Oči, které jsou neustále upřeny právě na vás.“

A oč v Lovecraftových textech jde konkrétně? Autor k tomu poznamenal: „Všechny mé povídky jsou založeny na základním mýtu, podle něhož byl tento svět kdysi obydlen jinou rasou, která při experimentech s černou magií přišla o svůj domov a byla odtud vyhoštěna, ale žije dál kdesi Venku, vždy připravena převzít Zemi zpět do svého vlastnictví.“