Houslistka Olga Šroubková: Mozarta rozhodně častěji, než zubaře!

27. červen 2017

Rázná, energická, půvabná, živě gestikulující a s výraznýma očima. Taková přijela do vysílání houslistka Olga Šroubková, a to jen pár týdnů po vítězství v Mezinárodní interpretační soutěži Pražské jaro 2017.

Přijela z Hannoveru, kde studuje svůj obor na Hochschule Für Musik, Theater und Medien. Předtím absolvovala Pražskou konzervatoř, ještě předtím Hudební školu hl. m. Prahy. A na úplném začátku stála její matka, která byla Olžinou první učitelkou houslové hry.

„Pokud jde o mé začátky, jasně si pamatuji, jak jsem měla polepený smyčec. Dětičkám se stane, že smyčec je příliš dlouhý a když ho takový malý houslista tahá až na konec, tak nám ruka ujíždí až za záda. Takže jsem měla na smyčci značku, kam ještě můžu a kam už ne."

Za alfu a omegu houslové hry považuje Olga Šroubková křišťálově čistou intonaci: „Intonace ovšem není o nadání ani o talentu. Je o píli a o tréninku. Pravda, máme výhodu my, co máme absolutní sluch. Jednodušeji se nám v moderních skladbách – přibližně od Šostakoviče dál – hledají jednotlivé tóny a z listu je zahrajeme spíš, než někdo, kdo absolutní sluch nemá. A kdo třeba v čtyřčárkované oktávě už neví, jestli ten příšerný komár je fis nebo gis..."

Olga Šroubková nám ve vysílání hrála Mozarta, Prokofjeva, Bacha, Čajkovského, se kterým vyhrála pražskojarní soutěž, a slyšeli jsme také povinnou skladbu z letošního ročníku, Baladu o Nackenovi a houslistovi od Davida Lukáše. Ta je inspirována severskou bájí o trollovi, který má schopnost očarovat housle. V díle je zakomponován příběh houslisty, který si nechá housle začarovat. Když si je poté vyzvedává u trolla, omylem si vezme trollovy housle a je tak odsouzen k uhrání se k smrti.

„Nejtěžší tu byl první krok, než se prokoušete notami, rytmem a předznamenáními, septimovými postupy, obtížnými pizzicaty. Nepochybně je to programní skladba. V motivech jasně slyšíte trolla, houslistu, i okamžik, kdy si bere housle zpět a už je nesmí nikdy dát z ruky. Pan Lukáš to napsal opravdu obtížně, přestože housle sám studoval. Ale podezírám ho, že to tak udělal záměrně, aby soutěžící nedostali nic zadarmo."

Jistá pěvkyně před časem v Telefonotéce řekla, že hrát Mozarta je jako chodit k zubaři. Bez Mozarta se hudebníci zkrátka neobejdou a podobně jako stomatolog, k němuž by každý měl preventivně chodit aspoň dvakrát za rok, ukáže Mozart svou čistotou a transparentností zárodek technického problému. A neplatí to jen pro pěvce, kteří na salcburského mistra nedají dopustit.

„Určitě častěji hraji Mozarta, než abych chodila k zubaři. Je to ale správné přirovnání! Mozart je snad ještě citlivější než Bach v potřebě stoprocentní čistoty zvuku a stylu a nikde se za nic neschováte!"

Spustit audio