Host Silent_Night Joshua Sabin: Nádraží v Kjótu je zvukově ohromující místo

Přečtěte si rozhovor s Joshuou Sabinem před jeho sobotní českou koncertní premiérou na dvanácté Silent_Night.

Scroll down for English version.

Kdybys měl jmenovat některé ambientní skladatele/producenty, případně alba, která ovlivnila tvůj osobní život nebo hudební kariéru, která by to byla a proč?
Trochu si tu otázku s dovolením poupravím. Ambient je pro mě hudba, která vyjadřuje své ideje v delších časových měřítkách a zároveň posluchačům prezentuje a nabízí zklidnění. Hudbu skladatelů, jako jsou Toru Takemitsu, John Adams nebo Steve Reich a dalších amerických minimalistů, by asi přirozeně jen málokdo nazval ambientem, ale já v ní tu určitou formu citlivosti slyším. Takemitsuova instrumentace je tak barevná a zároveň puntičkářská a je pro mě velkou inspirací pro kontrolu nad detaily, kterou může být dosaženo formování zvuků a hudebních nápadů.

Usínáš někdy při poslechu hudby, nebo potřebuješ mít absolutní ticho?
Záleží na tom, v jakém jsem zrovna rozpoložení. Můj vnitřní hlas je v zásadě docela frenetický, takže se většinou uchyluji spíš k audioknihám, když chci vyplnit ticho. Ve chvílích potřeby kvalitního spánku ale usínám spíš bez hudby, protože je pro mě jakožto skladatele těžké absorbovat ji pasivně a dokázat při ní úplně vypnout.

Jaká skladba je podle tebe ideální na vstávání či ranní poslech?
Už zhruba půl roku mám na telefonu coby budíček poklidnou miniaturu Altibzz od Autechre, protože se nechci probouzet šokem. Jednu dobu jsem měl na iPhonu nastavený zvuk „Sci-fi“, ale ten člověka akorát přinutí nesnášet svět hned od probuzení.

Máš nějaké oblíbené každodenní zvuky?
V Leithu v Edinburghu, kde žiju, je jen pár mil dolů po silnici velký přístav a při tichých ránech můžeš napříč oblohou zaslechnout industriální zvuky a křik strojů. Někdy to zní jako z jiného světa. Položil jsem tuhle otázku kamarádovi a pro něj je prý ten nejsladší možný zvuk perfektní zacvaknutí bezpečnostního pásu v autě.

Stále je možné zakoupit si lístky na předpůlnoční část Silent_Night#12.

Jaký je tvůj dosavadní nejsilnější zážitek spojený se zvukem?
Asi nejvíc z ostatních vystupuje nahrávání ve stanici v Kjótu – to místo je obrovské a zvukově naprosto ohromující. Tisíce lidí přicházejících a odcházejících od nástupišť, sonické pozadí dotvářené oznámeními z ampliónů, varovné signály o odjezdech vlaků... Prožití toho místa soustředěně a vnímavě opravdu nakopnulo moje následné prozkoumávání vztahu, který máme mezi zvukem a prostorem. 

Přemýšlíš už o svém dalším releasu, nebo už na něm dokonce pracuješ?
Předtím než začnu na něčem pracovat, musím mít nejdřív jasný nápad a urovnat si všechno potřebné v hlavě. Ale už se to blíží. Do debutu Terminus Drift jsem vložil tolik sebe a byla to pro mě natolik osobní nahrávka, že nějakou dobu trvalo, než jsem se od ní oprostil, a až teď pomalu začínám cítit, že můžu začít pracovat na něčem dalším. S novým rokem zcela určitě přijde nová práce!

Vlakové nádraží v Kjótu|foto: Jakub Hałun

Z Japonska sis přivezl spoustu terénních nahrávek. Jak probíhal výběr těch, které jsi následně použil na desku?
Toho materiálu bylo zhruba deset hodin. Část byla samozřejmě neplánovaná, ale většinu jsem nahrával záměrně a každý den ještě během pobytu v Japonsku jsem si našel chvilku na poslouchání nahrávek z předešlého dne a jejich anotaci – od místa pořízení až po jakékoliv další detaily, které mi přišly důležité.

Když jsem se pak vrátil domů a začal s finální selekcí, proces výběru byl díky mým poznámkám už výrazně zjednodušený. Soustředil jsem se hlavně na nahrávky, které mi díky své dynamice a zážitkům s nimi spojenými zůstaly nejsilněji v paměti. Následný kompoziční proces spočíval v analýze nahrávek a jejich struktur, výšek tónů, textur... Potom jsem je začal hudebně upravovat v co nejvyšší zvukové kvalitě, bez jakýchkoliv přidaných prvků. Pracoval jsem s čistými nahrávkami jako s jediným zvukovým zdrojem.

Album Terminus Drift nebylo plánované ve smyslu, že bych si řekl: odletím do Japonska, přivezu si zpátky spoustu terénních nahrávek a složím z nich desku. Spouštěčem byl především čas strávený právě na nádraží v Kjótu, který vedl ke vzniku první skladby (a ta se následně stala závěrečnou na celé desce, pod názvem Eki). Když jsem zjistil, jak velký potenciál se v tom procesu a konceptu skrývá, nemohl jsem zůstat jen u jednoho tracku. A Terminus Drift bylo na světě.

Takže na albu se kromě tvých vlastních terénních nahrávek nenacházejí žádné jiné zvuky?
Přesně tak, nepoužil jsem žádné syntetické zvuky, samply, ani nic podobného. Byla to docela velká výzva, ale zároveň jsem se musel o to víc soustředit na vlastní materiál, se kterým jsem pracoval. Záměr byl využít nahrané zvuky v nejčistší možné formě, takže i veškerý procesing a efekty byly co nejminimalističtější. Žádné divoké pluginy, nic takového. Minimalismus a striktní omezení při tvorbě vždycky povedou k novým objevům a unikátnímu přístupu, ať už děláte cokoliv.

Kromě terénních nahrávek jsi na desce použil i zvuky z elektromagnetického spektra. Jaký k nim máš vztah?
Půvab je v nekonkrétnosti těch zvuků, ve faktu, že bez speciálního mikrofonu jsou uchem nezachytitelné. Představa, že se pohybuješ temnými tunely metra a ve sluchátkách slyšíš různé frekvence a sonické proudy, je fascinující a inspirativní zároveň. Když jsem si přečetl o tom procesu a idejích od německé zvukové umělkyně Christiny Kubisch a následně ji před několika lety viděl naživo v Berlíně, úplně mě to odrovnalo. Její práce mi otevřely úplně nový sonický svět a každému, kdo ji nezná, bych to doporučil napravit.

Proč ses rozhodnul dát desce i koncertní podobu a do jaké míry se jedná o improvizaci?
Už když jsem na desce pracoval, chtěl jsem ji hrát živě. A jsem rád, že teď mám takové příležitosti, jako je třeba Silent_Night, a můžu svou tvorbu sdílet s lidmi naživo. Veškeré zdroje, se kterými budu pracovat, jsou mnou nahrané zvuky Japonska, Berlína, Glasgow a Edinburghu, takže je to určitý typ sonické autobiografie.

Joshua Sabin|foto: Tiskový servis Joshui Sabina

///// English version

Joshua Sabin: Kyoto station is just sonically overwhelming

If you had to name some ambient producers or albums that influenced you the most, either in your personal life or in your professional career, which
Let me twist this question slightly - ambient, for me, is music that expresses its ideas in long-form structures and has a placidity in its presentation and narrative. The music of composers Toru Takemitsu, John Adams, Reich (and the other American minimalists), would not naturally be described as 'ambient' however I feel much of their music shares this sensibility. Takemitsu's orchestration is so colourful and meticulous and serves as a huge inspiration to me specifically as to the control and timbral detail that can be achieved in the shaping of sounds or musical ideas.

Do you fall asleep while listening to the music sometimes or do you need proper silence?
Depends on where my head's at I guess! My head-voice is pretty frenetic at the best of times so I usually resort to audiobooks if I need to drown out the silence. As a composer I find music is difficult to absorb passively and just switches on my brain/critical ear, so I usually avoid sleeping with music if I want a decent nap..

What is the perfect song for waking up (or let’s say “morning” song) from your point of view?
Autechre's 'Altibzz' has been my phone alarm wake-up song for about 6 months now – it's a wee dreamy number and doesn't shock me awake! I had that revolting 'Sci Fi' iPhone one setup for a while... makes you hate the world when you wake up...

Silent_Night#12|foto: Patrick Savile

Which everyday sounds are your most favourite ones?
I live in Leith in Edinburgh, and there is a large port a couple miles down the road. On quiet mornings you can sometimes hear industrial crashes and screams rolling through the sky – it can sound pretty otherworldly! I asked a friend this question and for him the perfect seatbelt 'click' is the sweetest joy to behold...

What is your most powerful musical/sound-related experience so far?
Recording in Kyoto station in amongst others probably stands-out – the place is huge and sonically overwhelming; patterns of trains and 1000s of people coming and going, and a backdrop of tannoy announcements, alarms, and warning signals etc. Experiencing that place with a critical ear and mind really kickstarted my investigation into the relationship we have between sound and space.

Are you already thinking about / working on a new release? If so, can you say anything about that?
I have to be in a certain headspace and with a clear idea of what I want before I can begin – but I am moving in that direction again. I put so much of myself into Terminus Drift and it was so deeply personal such that I'm only just feeling ready to approach another work. The new year will see new work for sure!

You recorded a lot of material during your trip to Japan. How did you choose the sounds for your album afterwards?
Exactly, I captured about 10-hours of audio and although some of this was pretty incidental, much of this was deliberate in that I would hear something of interest and pull out the mic to capture it. Every day I was there I would find a bit of time to listen through the recordings from the previous day and annotate them noting the location of capture and any specific details that I felt were important. When I returned home and began writing, the actual selection was quite a simple process – I only wanted to use recordings that I had captured in focussed pursuit (not candidly) as the dynamics and experience of these locations stuck out in my mind as the most memorable and profound. The composition process thereafter was to analyse these recordings for patterns, pitches, textures and then to recreate these musically and in high fidelity but with only the recording itself as the raw material to do so. I wasn't planning an album as such before going to Japan, but was certain I wanted to capture a ton of audio there and that this would be something I would cherish and out of which I would create a musical work. The recording in Kyoto station led to the completion of 'Eki' (the final track on the album) and this was the first piece of music I had written in this way. Seeing the potential and having already formed a specific process and concept I found this an impetus to push forwards with the creation of Terminus Drift.

Z přebalu alba Terminus Drift|foto: Tiskový servis Joshui Sabina

So does Terminus Drift consist entirely of sounds from your own captured materials?
Yes, Terminus Drift is exclusively made up of audio I recorded in transit, I did not use any synthetic sounds or samples in the making of it – it was a compositional challenge in some ways but reinforced my focus and attention on the material I was working with. The aim was to exploit these sounds in as pure a way a possible and so the effecting and processing I did, although fairly extensive, was pretty basic - I try to stay away from wild effects or plugins. Minimalism and enforcing limitations upon process will always lead to discoveries and unique approaches in whatever you do!

Apart from field recordings you also used sounds that were captured from the electromagnetic spectrum. Can you explain the appeal which they have to you? Have you heard of the people from the LOM label who have done similar things with their “Elektrosluch” device?
The appeal is in the allusiveness of these sounds and that they are, without a special microphone/pick-up, completely inaudible to the ear. If you can imagine being transported through pitch-dark subway tunnels and hearing different frequencies and sonic textures stream by in your headphones, or wandering streets to find inanimate objects buzzing or bleeping is fascinating and quite inspiring compositionally. After reading about the process and ideas of German sound artist Christina Kubisch I managed to catch her solo show in Berlin a few years ago and it blew me away. The inquisitive adventure of her 'electrical walks' and other works opened up another sonic world for me and I'd recommend anyone check them out. I hadn't heard of the Elektrosluch device or LOM – might have come in handy actually and it's always interesting to hear what people can do with these sounds!

What made you decide to perform this album live? How much space is there actually for any kind of improvising?
Even while writing the album I had hoped to bring the work to a live context. I love now that I have opportunities such as Silent Night where I can play out and share my work. All the audio I'll be performing with has been captured personally with a handheld recorder in Japan, Berlin, Glasgow and Edinburgh, and so it's almost autobiographical in its content. Despite this it has been a challenge to bring the album to a live setting.. 'improvising' being the operative as you mention! It's obviously impossible to replicate my recording and composition process on the fly and so that leaves me with a couple options; curate a unique presentation of the album for performance in-advance, or fragment the components of the album to such an extent that these can be played with in an improvisational way. I'll be bringing a bit of both to my performance plus some new material specifically written for live contexts.