Horní Lužice. Slovanský ostrůvek v germánském moři

27. červenec 2018

Území ležící na severozápad od česko-saské hranice je krajinou českému poutníkovi v mnoha ohledech blízkou. Poznávat ji znamená pro návštěvníka z Čech poznávat kousek vlastní historie – ovšem nahlédnuté z trochu jiné perspektivy. Lužice je domovem „nejmenšího“ slovanského národa Lužických Srbů. Do tohoto kraje se v závěru července vypravují další prázdninové Výlety s Vltavou. Poslouchejte on-line.

Naše rozhlasové putování začínáme na Oybině, středověkém hradě a pozdějším klášteře, který na pískovcové homoli v lesích Zitavských hor nechal zbudovat císař římský a král český Karel IV. Převážně gotickému stavebnímu komplexu dominuje otevřená chrámová loď klášterního kostela, z níž lze číst rukopis pražské Parléřovy stavební huti. Z jednoho z hradních oken lze průhledem mezi kopci dohlédnout až do někdejšího královského města, založeného Přemyslovci, do starobylé Zitavy.

Klenot na Nise

V čase husitských válek byl na Oybině ukryt poklad pražské Svatovítské kapituly, v Zitavě pak našli azyl její kanovníci. Zitava coby útočiště exulantů proslula také v době pobělohorské. Právě za jejich příběhy bude mířit další výlet, při němž navštívíme i Ochranov, městečko založené na počátku 18. století Moravskými bratry. Jejich komunita (živá do dnešních dní) proslula misionářskou činností po celém světě.

Dotek dálek prožijeme během výletu do Zhořelce, který je opravdovou evropskou křižovatkou starých obchodních stezek na řece Nise. Procházela jím Via regia, středověká obchodní stezka spojující východ se západem. Na konci druhé světové války byl Zhořelec rozdělen ve dví: na německý Gorlitz a polský Zgorzelec vzniklý z původně vilové čtvrti ležící na pravém břehu řeky. Architektonicky nesmírně cenné a krásné středověké a renesanční jádro Gorlitz málem padlo za oběť rypadlům povrchové těžby hnědého uhlí. Naštěstí se klenot na Nise podařilo zachránit a štědrými dary mecenášů opravit.

Působivý je rovněž středověký Budyšín. Věžnatá silueta historické zástavby vypínající se na skalním masivu nad Sprévou každému spolehlivě stvrdí, že vstupuje do starobylého historického sídla. K návštěvníkovi z Česka promlouvá Budyšín architekturou blízkou rázu historických českých měst i všudypřítomnými vazbami na země Koruny české. My jsme na rozhlasovém výletě po Budyšíně hledali české stopy a taky kulturu Lužických Srbů. Budyšín je hornolužickým „hlavním městem“, sídlí tu nejvýznamnější srbské instituce a Srbské divadlo.

Srbština i na fotbale

Za autentickou denně mluvenou horní lužickou srbštinou musíme ale na hornolužický venkov. Třeba do Chroštic ležících poblíž kláštera Mariina Hvězda, centra katolické, slovanské Horní Lužice. Tady je možné srbštinu slyšet nejen při mši svaté, ve škole, ale také třeba na fotbalovém zápase, kterému jsme na našem posledním výletě v doprovodu Pavla Šlechty přihlíželi. Tento český učitel, žižkovský rodák, zahořel láskou k Srbské Lužici před deseti lety. Dnes se účastní spolkového života v obci, která se stala jeho novým domovem.

Je Horní Lužice pomalu vymírajícím skanzenem, nebo živoucí a rozvíjející se enklávou slovanství v germánském prostoru? Co nás k ní váže, váže-li nás k ní vůbec něco? Tyto otázky jsme kladli našim průvodcům – saskému studentovi s českými kořeny, kastelánovi hradu, výtvarnici, dramaturgyni, předsedovi Společnosti přátel Lužice i dalším. Jejich odpovědi se různí, stejně jako se různí náš vztah k tomuto cípu země, kdysi naší.

Připravili a slovem provázejí: David Hamr a Michal Bureš
Spoluúčinkuje: Igor Bareš
Technická spolupráce: Vojtěch Brzek, Jan Brauner a Radim Dlestk

Psáno pro Týdeník Rozhlas.

Spustit audio