Honosné letní vily, malé chaty i trampské osady. Kam Pražané utíkali před ruchem velkoměsta?

Pobyt na letním bytě si v druhé polovině 19. století mohly dovolit jen rodiny z vyšších společenských vrstev. Změnilo se to až po první světové válce. „Definitivně skončil svět 19. století a nastoupila takzvaná ztracená generace, která chtěla nastolit novou, moderní, demokratickou a otevřenou společnost. Proto se mimo jiné i rekreace začala otevírat všem společenským vrstvám,“ popisuje archeolog, historik, pedagog a hlavní autor knihy Václav Matoušek.

Přenést městský standard na venkov

Začínáme v Praze – Klánovicích, kde ještě v roce 1882 stály jen čtyři domy. Pár let na to se ale původní zemědělská osada přeměnila ve vyhlášené letovisko pražských elit. „Byla to klasická villegiatura závěru 19. století, to znamená, že bychom tu našli přepychové vily příslušníků vyšší střední třídy z Prahy. V té době se městský standard přenášel na venkov a jediné, co programově chybělo, byla práce,“ popisuje odborník na historii letních venkovských obydlí Václav Matoušek.

Zřejmě nejstarší rekreační vilové letovisko pražských elit vzniklo ve Všenorech v Praze-západ. V roce 1874 byla postavena Vila Nolč, která se coby výletní restaurace a hotel stala centrem společenského dění. Honosnou vilu si tu ve 20. letech 20. století postavil třeba i obchodník se dřevem Josef Morávek, který nechal na rozlehlé zahradě v roce 1933 postavit pro svého syna také dřevěný srub nazvaný Vinnetou. Dnes ho najdeme na obecním pozemku nedaleko hřbitova a glorietu.

Hotely a říční lázně jako centra společenského dění

Nejen hotely, ale také říční lázně bývaly podle Václava Matouška stěžejní pro vznik villegiatury. Jedny takové dodnes najdeme na soutoku řeky Sázavy a potoka Mnichovky u Senohrab. „Zhruba takto lázně před sto lety skutečně vypadaly, je to takové muzeum pod širým nebem. Navíc, takto dochovaných říčních lázní je u nás naprosté minimum,“ vysvětluje historik. Najdeme tu fungující přívoz, modro bílý převozníkův domek z roku 1931 i několik převlékacích kabin.

Historická osada Hrušov, Senohraby|foto:Alena Rokosová, Český rozhlas

Rekreanti vytlačení nacisty

Ne vždy doba rekreování přála, jak ukazuje třeba historie Pikovic na levém břehu Sázavy, tři kilometry od soutoku s Vltavou. První letní sídlo si zde v roce 1903 postavil majitel továrny na drátěné zboží Jan Wendler. V září 1942 byly ovšem veškeré zdejší objekty vyklizeny, protože Pikovice se staly součástí výcvikového prostoru zbraní SS Benešov. Stálé obyvatele i rekreanty vystřídali nacisté. „Dodnes najdeme na zahradách jednotlivých domů bunkry a muniční sklady, ale majitelé si je přestavěli pro své účely, na chatky, skladiště,“ popisuje Václav Matoušek a dodává, že po válce pak Pikovice, stejně jako třeba Kersko, obsadila Rudá armáda.

Příkladem nově zakládaných rekreačních kolonií v okolí Prahy ve 20. letech 20. století je Božkov u Mnichovic. „Je to letovisko druhé generace,“ říká Václav Matoušek. Mezi lety 1926 a 1942 zde bylo postaveno celkem 75 rekreačních objektů. Asi nejvýznamnější letní vila pochází z roku 1928 a byla postavená pro ředitele spořitelny Slavia Svatopluka Kondráda ve stylu lidové, roubené architektury. A ve stejném duchu byla postavena i maštal pro osla, kterého měly jeho děti na hraní.