Hodiny
Oscarové nominace pro komorní snímek Hodiny nejsou snahou vykročit intelektuálnějším směrem, ale jsou dobře odůvodněné Meryl Streepovou, Nicole Kidmanovou a Julianne Mooreovou v hlavních rolích životopisu tří žen v jiných dobách. Po mnoha měsících se film konečně dostává do českých kin.
K nerozpoznání namaskovaná Nicole Kidmanová vstupuje do řeky, s kameny v kapsách nevýrazné hnědé sukně. Je Virginií Woolfovou, pobuřující spisovatelkou narozenou příliš brzy. O necelých deset let později přemýšlí Laura Brownová (Julianne Mooreová) o svém měšťáckém manželovi, dítěti, se kterým si neví rady, a o osobní svobodě. O padesát let později feministka Clarissa (Meryl Streepová) připravuje večírek pro svého bývalého manžela a spisovatele, postiženého AIDS (Ed Harris). Tak zní stručné shrnutí Pulitzerovou cenou ověnčeného románu Hodiny od Michaela Cunninghama, v podání nenápadného režiséra Stephena Daldryho, od kterého pronikl do širokého povědomí snímek Billy Elliot. S Hodinami dokázal víc než s Elliotem: dočasně prolomil hráz mezi masovým publikem a intelektuály. Dokonce na slavnosti filmového konzumu dostala Kidmanová sošku Oscara a nominací bylo dohromady devět, včetně nejlepšího filmu roku a nejlepší režie. Na hollywoodské poměry lehce podprůměrný rozpočet dvaceti pěti miliónů dolarů se stále vrací do pokladny a Hodiny aspirují na post malého filmového fenoménu. V České republice se uvedení dočkáme až osm měsíců po premiéře ve Spojených státech.
Tři paralelní dějové linky je možné vykládat jako osudy neexistujících postav a jejich autorky, ale mnohem zajímavější je pozorovat, jak beletrie ovlivňuje vnitřní životy. Komplexní vyprávěcí styl a přísná souběžnost osudů je spojena knihou Paní Dallowayová, která se nějakým způsobem promítá do obou budoucností a uzavírá život Woolfové. Pro deprimovanou Brownovou je čtení katarzním zážitkem, doslova vysvobozením ze společenských pout. Knížka je jako portál do světa, kde z každé deprese existuje únik, a kdyby ne, tak je jednoduché knihu zavřít a utéct k normálnímu životu - kdyby ten nebyl ještě horší. Brownová je spoutaná divokost, zatímco Clarissa je opravdovou filmovou paní Dallowayovou. Stejně jako Brownová a Woolfová dává najevo, jak nesnesitelně namáhavé je být ženou, ale na začátku jednadvacátého století už existuje řešení - přepólovaná sexualita, která je definitivně odsouhlasena nevyléčitelnou chorobou ex-manžela a populárního spisovatele v jednom (Harris). Režisér Daldry nelituje, nekonejší, nebojí se tabu. Citové pochody žen a vnímání jiných žen jako zdroje nejen psychického, ale i fyzického potěšení vystihl díky nezaujatosti lépe, než by to udělala ženská režisérka.
Důležitou roli v obrození jedince hraje jeho sexuální uvolňování. Woolfová (1941) nemůže projevit lesbickou orientaci, Brownová (1951) je nejistá sama sebou a Clarissa (2001) už není omezována ničím, kromě svých citů. Některé hranice mohl čas posunout a jiné barikády rozmetat, ale člověk je stále svázán těmi stejnými pocity viny a zodpovědnosti. Společné prvky spojují příběhy někdy až příliš těsně, osoby z příběhu Brownové se dojemně objeví v Clarissině linii, příběhy jsou uzavřeny v časovém období jednoho dne a den je nafázován podle jídla (snídaně, oběd, slavnostnější večeře). Zbytek filmu příliš velkou transparentností netrpí, a když ano, jde o polopatické vyložení karet na stůl pro nechápavé.
Obsazení hlavních rolí je v pravdě královské. Herečky se nedostávají do jednoho záběru, kromě překvapivého finále, nemají tedy důvod soutěžit o přízeň diváků. Realistické role zvládají perfektně. Stejně superlativně se dá hovořit o Edu Harrisovi. Samotná jména tentokrát jistí kvalitu. Hudbu zkomponoval Philip Glass, přestože již nejde o objevný minimalismus, jsou opakující se hudební vzorce podbarvené smyčci stejně atraktivní jako když s nimi začínal v Reggiových Koyaanisqatsi a Powaqqatsi před dvaceti lety. Vizuální stránka Hodin je díky kameramanovi Seamusovi McGarveymu (Enigma) a střihači Peterovi Boyleovi (Quills) vyrovnaná, s příjemnými efekty přecházení času a místa v jednom záběru.
Po vypravěčské stránce Hodiny excelují a osloví široké publikum, jakkoliv jde o feministicky laděný snímek. Rekapitulace problémů ženství a lehce skandální zabroušení na půdu sexuální volnosti působí přitažlivě, ačkoliv zůstává otázka: proč to napsali samí chlapi?! Že by ten film byl úplně mimo? Nicméně se na něj dobře dívá.
Související odkazy: oficiální stránka
Hodiny (The Hours, USA 2002) Hrají: Nicole Kidmanová (Woolfová), Julianne Mooreová (Brownová), Meryl Streepová (Clarissa), John C. Reilly (Brown), Ed Harris (Richard) Scénář: podle knihy Michaela Cunnighama napsal David Hare; Hudba: Philip Glass; Režie: Stephen Daldry; 114 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
