Hodiny

31. červenec 2003

Oscarové nominace pro komorní snímek Hodiny nejsou snahou vykročit intelektuálnějším směrem, ale jsou dobře odůvodněné Meryl Streepovou, Nicole Kidmanovou a Julianne Mooreovou v hlavních rolích životopisu tří žen v jiných dobách. Po mnoha měsících se film konečně dostává do českých kin.

K nerozpoznání namaskovaná Nicole Kidmanová vstupuje do řeky, s kameny v kapsách nevýrazné hnědé sukně. Je Virginií Woolfovou, pobuřující spisovatelkou narozenou příliš brzy. O necelých deset let později přemýšlí Laura Brownová (Julianne Mooreová) o svém měšťáckém manželovi, dítěti, se kterým si neví rady, a o osobní svobodě. O padesát let později feministka Clarissa (Meryl Streepová) připravuje večírek pro svého bývalého manžela a spisovatele, postiženého AIDS (Ed Harris). Tak zní stručné shrnutí Pulitzerovou cenou ověnčeného románu Hodiny od Michaela Cunninghama, v podání nenápadného režiséra Stephena Daldryho, od kterého pronikl do širokého povědomí snímek Billy Elliot. S Hodinami dokázal víc než s Elliotem: dočasně prolomil hráz mezi masovým publikem a intelektuály. Dokonce na slavnosti filmového konzumu dostala Kidmanová sošku Oscara a nominací bylo dohromady devět, včetně nejlepšího filmu roku a nejlepší režie. Na hollywoodské poměry lehce podprůměrný rozpočet dvaceti pěti miliónů dolarů se stále vrací do pokladny a Hodiny aspirují na post malého filmového fenoménu. V České republice se uvedení dočkáme až osm měsíců po premiéře ve Spojených státech.

Meryl Streepová - Clarissa

Tři paralelní dějové linky je možné vykládat jako osudy neexistujících postav a jejich autorky, ale mnohem zajímavější je pozorovat, jak beletrie ovlivňuje vnitřní životy. Komplexní vyprávěcí styl a přísná souběžnost osudů je spojena knihou Paní Dallowayová, která se nějakým způsobem promítá do obou budoucností a uzavírá život Woolfové. Pro deprimovanou Brownovou je čtení katarzním zážitkem, doslova vysvobozením ze společenských pout. Knížka je jako portál do světa, kde z každé deprese existuje únik, a kdyby ne, tak je jednoduché knihu zavřít a utéct k normálnímu životu - kdyby ten nebyl ještě horší. Brownová je spoutaná divokost, zatímco Clarissa je opravdovou filmovou paní Dallowayovou. Stejně jako Brownová a Woolfová dává najevo, jak nesnesitelně namáhavé je být ženou, ale na začátku jednadvacátého století už existuje řešení - přepólovaná sexualita, která je definitivně odsouhlasena nevyléčitelnou chorobou ex-manžela a populárního spisovatele v jednom (Harris). Režisér Daldry nelituje, nekonejší, nebojí se tabu. Citové pochody žen a vnímání jiných žen jako zdroje nejen psychického, ale i fyzického potěšení vystihl díky nezaujatosti lépe, než by to udělala ženská režisérka.

Julianne Mooreová - Brownová

Důležitou roli v obrození jedince hraje jeho sexuální uvolňování. Woolfová (1941) nemůže projevit lesbickou orientaci, Brownová (1951) je nejistá sama sebou a Clarissa (2001) už není omezována ničím, kromě svých citů. Některé hranice mohl čas posunout a jiné barikády rozmetat, ale člověk je stále svázán těmi stejnými pocity viny a zodpovědnosti. Společné prvky spojují příběhy někdy až příliš těsně, osoby z příběhu Brownové se dojemně objeví v Clarissině linii, příběhy jsou uzavřeny v časovém období jednoho dne a den je nafázován podle jídla (snídaně, oběd, slavnostnější večeře). Zbytek filmu příliš velkou transparentností netrpí, a když ano, jde o polopatické vyložení karet na stůl pro nechápavé.

Nicole Kidmanová - Woolfová

Obsazení hlavních rolí je v pravdě královské. Herečky se nedostávají do jednoho záběru, kromě překvapivého finále, nemají tedy důvod soutěžit o přízeň diváků. Realistické role zvládají perfektně. Stejně superlativně se dá hovořit o Edu Harrisovi. Samotná jména tentokrát jistí kvalitu. Hudbu zkomponoval Philip Glass, přestože již nejde o objevný minimalismus, jsou opakující se hudební vzorce podbarvené smyčci stejně atraktivní jako když s nimi začínal v Reggiových Koyaanisqatsi a Powaqqatsi před dvaceti lety. Vizuální stránka Hodin je díky kameramanovi Seamusovi McGarveymu (Enigma) a střihači Peterovi Boyleovi (Quills) vyrovnaná, s příjemnými efekty přecházení času a místa v jednom záběru.

Ed Harris - Richard

Po vypravěčské stránce Hodiny excelují a osloví široké publikum, jakkoliv jde o feministicky laděný snímek. Rekapitulace problémů ženství a lehce skandální zabroušení na půdu sexuální volnosti působí přitažlivě, ačkoliv zůstává otázka: proč to napsali samí chlapi?! Že by ten film byl úplně mimo? Nicméně se na něj dobře dívá.

Související odkazy: oficiální stránka

Hodiny (The Hours, USA 2002) Hrají: Nicole Kidmanová (Woolfová), Julianne Mooreová (Brownová), Meryl Streepová (Clarissa), John C. Reilly (Brown), Ed Harris (Richard) Scénář: podle knihy Michaela Cunnighama napsal David Hare; Hudba: Philip Glass; Režie: Stephen Daldry; 114 minut, titulky

autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?