Hluboce povrchní politika

16. srpen 2017

Těžko říct, kdy přesně se to stalo, ale politici se od jisté doby proměnili v baviče. Přesněji řečeno v entertainery, což nutně není totéž; tedy v lidi, kteří baví ostatní nejenom tím, že vyprávějí vtipy, ale hlavně tím, jak dokážou pracovat s náladou publika, které je stejně náladové jako jeden každý z nás.

Bavičská podstata politika vychází z proměny společností ve společnosti spektáklu; v jeho centru vidíme mediální jeviště, v jejichž reflektorech se odehrává život, nemá-li zůstat zapomenut a neviděn. Předvádivost se zaryla pod kůži moderních společností natolik, že zcela předělala celé obory, vědou počínaje a intimním soukromím konče. Politika je jednou z obětí tohoto procesu, ovšem obětí z nejviditelnějších, a tudíž v jistém smyslu obětí preferovanou, neboť co vidíme ve velkém na politice, to můžeme v malém studovat jinde.

Politika je soubojem myšlenek na trhu idejí, říkával na začátku 90. let filozof Václav Bělohradský, jako by už tehdy předpovídal, co přišlo naplno až dnes. Kdo chce na trhu uspět, musí přesvědčit, musí být výmluvný, takříkajíc "prodat své zboží", případně ho vnutit, vemluvit někomu, kdo ani nevěděl, že něco takového potřebuje. Výmluvnost, k níž přispívá i filozofie vnímaná Bělohradským jako vynalézavá rétorika, něco jako frivolní "metaforika pojmů", je vlastně to, co se ve věku totální demokratizace a individualizace médií velmi lehce proměnilo v politické bavičství.

Vnějšek rozdrtil vnitřek, všechno, co je třeba říct, je na povrchu. Politika se stala povrchní hrou mediálních figur a strategií, které vedou k přesvědčení davu; z politika vyrostl entertainer, bavič, který umí formovat dav dle emoce: nejprve mu ji nenápadně sebere, aby jej podle svých potřeb rozechvěl emocí jinou, svou, emocí moci.

Ukázkovým příkladem v tomto směru byly americké prezidentské volby. Donald Trump se naladil na nespokojenost milionů Američanů, jim pak vnutil svou hranou emocí rozčileného účastníka politické reality show, který jako Blade Runner na hraně přijatelnosti protestuje proti všem, kteří se odtahují od obyčejných lidí. Trump vytvořil silnou emoci, kterou tvrdošíjně a za hranicí únosnosti nesl po celou kampaň. S Trumpem se dalo buď radostně, i když nenávistně svézt, nebo být radikálně proti němu. Takovou davovou emoci jeho soupeřka Hillary Clintonová vytvořit nedokázala. Jako politička-entertainerka zklamala. Sázela na politický rozum v době, kdy všude vyhrává politické divadlo. Nabízela suché politologické rozbory starého střihu, které by možná zabraly ještě v 90. letech, ale nemají šanci v době, kdy v politice vítězí figury z reality show a youtubeři.

Z politiky jakožto souboje myšlenek na trhu idejí máme dnes mediální bitvu o nejsilnější emoci. Na vině ale nejsou ploší politici, kteří už nechtějí myslet a nemají co nabídnout a které stačí vyměnit, aby bylo dobře. Na proměně politiky ve hru povrchu se podílíme všichni; politik-entertainer pouze odráží sklon mediální společnosti k emocionální zábavě, k adrenalinové chvilkové radosti, za níž už není nic než "malá smrt" vyvrcholení a postorgastický smutek. Spojení politika-baviče s bavičem-médiem je proto přirozenou symbiózou dvou stran jedné mince; kruh se uzavírá − ale právě proto je takové spojenectví tak nebezpečné.

"Jsem hluboce povrchní člověk," řekl kdysi Andy Warhol, aby naznačil, že hra povrchu není nic plytkého a odsouzeníhodného a že hloubka nutně netkví v transcendenci věcí. Že ve hře povrchu nemusí být prázdno zbožního fetiše, nýbrž určitý smysl. I filozof Gilles Deleuze v odkazu na stoiky a hravé příběhy o Alence vidí v povrchové hře slov a obrazů hru smyslu. A tak i politik-entertainer, který si jako dítě hraje s emocemi davu, třeba už teď nabízí jiné než morálně odsuzující čtení.

Není vyloučeno, že právě v oslavných záblescích jeho figury, na obraze výmluvnosti emoce bez morálních a jiných hranic spatříme možnost oné hloubky, o níž mluví zmiňovaní klasici postmoderního umění a filozofie. Nechme se tedy ještě chvíli bavit, ale mějme oči dokořán − smysl možná už přichází…

Psáno pro Hospodářské noviny

autor: Petr Fischer

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.