Hladinu Vltavy čeří literární severák. Poslechněte si povídky severočeských autorů

Kraj „všech a ničí, střízlivě málomluvný, ztýraný krvelačnou břitvou,“ píše o severních Čechách básník Milan Kozelka v úvodu k antologii Od břehů k horám. Dávno před rokem 1989 měla severočeská literární a umělecká scéna punc drsné syrovosti, které není cizí nonsens, poetika surrealismu, ať už šlo o poezii nebo punkovou hudbu. Po listopadu 89 se mnohé změnilo, ale sever zůstal severem: bez ohledu na generace, styl či poetiku – co jméno, to nezaměnitelná tvůrčí osobnost. 

Patrik Linhart: Jáma a rypadlo

K nejvýraznějším osobnostem současné literární scény, kterou definuje prožitek severních Čech, patří básník, performer a výtvarník Patrik Linhart (1975). Je členem radikálního baletu Vyžvejklá Bambule, souboru Kundí frky a také zakladatelem projektu Vědeckého studia Stará milenka. Jako překladatel a editor se věnuje literatuře fin de siècle, umění imaginace a hororu. Na Vltavě uslyšíte v interpretaci Richarda Fialy výbor mikropovídek z jeho nejnovější knížky Jáma a rypadlo (2019). Šachty, ženy, hospody – poezie pro každý den.

Eduard Vacek: Hráči, Láska na první pohled

Básník, prozaik a publicista Eduard Vacek (1947) v 80. letech v Teplicích založil Patafyzického kolegium, k jehož členům svého času patřil například hudebník Miroslav Wanek ze skupiny Už jsme doma nebo básnířka Svatava Antošová. Za vydávání samizdatového sborníku Pako byl Vacek před Listopadem vězněn. Po roce 1989 působil krátce v politice. Vybrané dvě povídky z knížek Mí devianti mi rozumějí (2000) a Rozumím svým deviantům (2004) připomínají bezútěšnou atmosféru života v severních Čechách v době normalizace. Uslyšíte je v podání Jana Holíka.

Emil Juliš: Úřední jednání, Matka, Cesta do města Lawn

S městy Louny a Most je spojený básník Emil Juliš (1920–2006). V závěru šedesátých let působil jako redaktor a později i šéfredaktor severočeské kulturní revue Dialog. Kromě své rozsáhlé básnické a výtvarné tvorby je také autorem řady krátkých snivých próz. Do vltavské Povídky jsme vybrali tři texty z knihy Cesta do města Lawn (1993). Čte Jan Holík.

Oscar Ryba: Mlčící svědek na zadním sedadle, K deltě Dunaje, Žiju si jak Rybinway

Předčasně zemřelý prozaik Oscar Ryba (1963–2002), souputník a přítel spisovatele Václava Kahudy, byl zosobněným propojením života a literatury. Tři povídky vybrané z jeho debutu Žiju si jak Rybouac (1998) vychází z beatnických cest autostopem a jedinečných zážitků, které autorovi „na cestě“ do cesty přicházejí. Čte Richard Fiala.

Bohumil Nuska: Ticho

Bohumil Nuska (1932) je rodem Jihočech. Po studiích dějin umění a historie na FF UK se ale stal zaměstnancem Severočeského muzea v Liberci a v tomto městě žije dodnes. V povídce Ticho se mimo jiné odráží autorova erudice v oboru starých vzácných tisků. Hlavní postava příběhu přijíždí do kláštera za městem, aby inventarizovala tamější unikátní knihovnu. Povídka z knihy Hledání uzlu (1967) čte Vladimír Pokorný. 

Michal Mareš: Policejní šťára  

I když je bard českých anarchistů, bohém a reportér Michal Mareš (1893–1971) spjatý spíše s pražským prostředím, je rodákem z Teplic. Mezi pražskou galérkou, apači a lehkými holkami byl jako doma. Drobné črty z knížky Policejní šťára (1922), ve kterých s altenbergovskou láskou popisuje právě figurky z pražského předměstí a vykřičených uliček, ani po téměř sto letech od jejich vydání neztratily nic ze svého půvabu. Uvádíme v interpretaci Michala Štěrby.

Jaroslav Putík: Vídeňské botinky

Spisovatel Jaroslav Putík (1923–2013) je rodák z Mostu. Povídka Vídeňské botinky z knihy Pohyblivé písky (2004) je inspirovaná autorovými zážitky z dětství v severočeském pohraničí. Účinkuje Rudolf Pellar.