Hitlerova režisérka bez svědomí

Rozsah, a hlavně období, které zabírá - vždyť autorka prožila celé dvacáté století! - slibuje zajímavé čtení o dějinných zvratech a tragédiích doby, o časech a lidech temných i rozporných. Je to však mylný předpoklad.

"Pro přemíru práce jsem nesledovala denní události, žila jsem odříznuta od vnějšího světa. Rozhlas jsem neposlouchala a noviny mi ani nepřišly do rukou. Vůbec jsem proto netušila, že z muzeí a galerií mizí díla umělců a jsou hanebně prezentována jako zvrhlé umění." O nacistických koncentrácích také nevěděla, říká na jiném místě, nepoložila si otázku, proč Hitler napadl Polsko a ovládl podstatnou část Evropy. To vše tvrdí dokumentaristka, prominentní filmařka Třetí říše, která měla téměř volný přístup k Hitlerovi, byla ozdobou tehdejších oficiálních akcí a dostala tak velkou důvěru, že natáčela sjezdy nacistické strany i berlínskou olympiádu v šestatřicátém! "Hitlerova režisérka" přistupuje s mimořádným alibismem k téměř veškerému politickému dění. Ani po letech není schopna sebereflexe. Její autobiografie nevypovídá o době téměř nic, nebo jen velmi málo - pouze tolik, co se týká jí samé, co by pomohlo vykreslit její nespravedlivý osud.

Leni slaví své 98. narozeniny|foto: leni-riefenstahl.de

Ačkoliv už na počátku byla uvedena do vůdcovy společnosti na vlastní žádost (prý na něj byla zvědavá), přesto tvrdí, že natáčela filmy Vítězství víry a Triumf vůle skoro proti své vůli a trpěla (např. od Goebbelse) intrikami a překážkami. Ale byla posedlá filmem a musela umělecky tvořit za každých podmínek - a vždy jí šlo jen o vyjádření krásy. (Viděla ji patrně i v mohutnosti nacistických sjezdů.) Ve skutečnosti byla "posedlá" pouze sebou. Pravda, patrně se dá říct, že Riefenstahlová se narodila do "nevhodné" doby. Půvabná a bezesporu talentovaná mladá žena se úspěšně uplatnila nejprve jako tanečnice a poté filmová herečka, kterou obsazovali zejména do fyzicky náročných rolí, protože byla i nadanou sportovkyní. Také její první kroky ve filmové režii byly úspěšné. Měla jen smůlu - jejího talentu si všimli nacisté a rozhodli se jej využít.

Zatímco první část textu knihy je věnována uměleckým triumfům, další zaplňují nekonečné nářky, stížnosti, popisy poválečné perzekuce, útrap a hmotného nedostatku, soudní jednání, krachy filmových projektů. Riefenstahlová se situuje do role oběti, snaží se přesvědčit čtenáře, že se všichni proti ní spikli.

Film Triumf vůle|foto: leni-riefenstahl.de

První dojem z četby přináší tedy značné rozčarování: proč vlastně vydávat (a číst) tak rozsáhlý text? Vždyť téměř zcela postrádá obvyklou dimenzi dobových vzpomínek: líčení atmosféry, hlubší svědectví o myšlení a jednání uměleckých špiček Třetí říše, o roli umělců v tehdejší státní propagandě. Ale nakonec je ta kniha vlastně poučná. Pro neuvěřitelnou sebestřednost autorky i pro její stylizovanou naivitu, pro absenci svědomí. Tento rozměr její osobnosti má obecnější význam než pouhé svědectví o jednom lidském charakteru. Chtě nechtě vyznívá jako varování.