Herta Müllerová se už v prvotině tříští o zdi rodného domu

22. červenec 2014
03170463.jpeg

Debutní prózu Herty Müllerové, spisovatelky pocházející z německé menšiny v Rumunsku, tvoří devatenáct povídek. Kniha nazvaná Nížiny byla v originále vydána v roce 1982 a podobně jako v ostatních dílech se v ní autorka vrací do období totality a do rumunské části Banátu, kde se narodila. V českém překladu nyní povídky Herty Müllerové vyšly poprvé.

Brutální venkovská idyla„Ona vlastně povídkami začínala,“ říká o literárních počátcích Herty Müllerové překladatelka Radka Denemarková. „Je to soubor velice zvláštní, protože se dá číst i jako jednolitý román.“ Námětem povídek je život švábských Němců v rumunské části Banátu, ve vesnickém prostředí, které autorka velmi dobře poznala. Rozbíjí zde venkovskou idylu líčením neradostného dětství plného děsu, brutality, chtivosti a alkoholismu dospělých.

Téma, před kterým nelze uniknout„U Herty Müllerové je to jasné,“ pokračuje Denemarková, „už ta prvotina obsahuje všechna témata, která ona má pod kůží, která ji trápí a jen si osahává jazyk, kterými slovy ta témata zpracovat.“ Dnešní úspěšná spisovatelka a nobelistka se narodila v německojazyčné rodině v Rumunsku. Odmítla spolupracovat s tajnou policií, ztratila práci a roku 1987 se vystěhovala do Německa. Prvotinu Nížiny ale vydala o pět let dříve.

Nesolidárnost a agresivita„Je žádoucí a logické, že vycházejí tyto povídky, podobné neklidnému a zrádnému moři. Müllerová patří do našeho prostoru a duchovního života, mapuje obdobnou atmosféru totalitních režimů východní Evropy, kde život stál na místě; tady pramení každodenní války a nesolidárnost a agresivita … Je to problém nadčasový, problém obecně lidský: kdo kdy koho a proč vyloučí z davu. Další problém dvacátého století je problém oběti. Definitivně se rozkřápla iluze, že neštěstí člověka polidští,“ píše Radka Denemarková, dvorní překladatelka Herta Müllerové, ve studii nazvané Zabili tě, řekla máma, která knihu Nížiny uzavírá.

Nakladatelství Mladá fronta po řadě knih Herty Müllerové, německé spisovatelky a držitelky Nobelovy ceny za literaturu z roku 2009, nabízí také autorčinu prvotinu. Překlad pořídila Radka Denemarková.

Citace z knihy:

Máma zavěsí zbrusu nový ozdobný nástěnný závěs, věší ho jako obraz. Ráno moudřejší večera. Nad rčením je zelenou bavlnkou vyšitý pták s široce rozevřeným zobákem. Vidím ptáka od okamžiku, kdy jsem otevřela oči. Až mnohem později jsem ho uslyšela. Zpívá mi, když v místnosti nikdo není. Jakmile někdo vejde, zpívat přestane. Zobák má rozevřený, i když nezpívá.

Jednou zobák zavřel. Rychle jsem běžela pro babičku. Když jsme pak stály u postel, měl už zase pták zobák rozevřený. Pták na mě pomrkával. To jsem babičce neřekla, už tak se dost rozzlobila, protože jsem ji vyděsila a pobláznila a táhla ji ze zadního dvorku. Vytahala mě za ucho a křičela, vyrvu ti uši z hlavy.

Všechno je čisté. Máma stojí na dvorku, pronikavé slunce ji na chvíli oslní. Máma zaslechne pípat okap. Vrabci si v něm udělali hnízdo. Máma je pozoruje. A už jde na zadní dvorek, aby si přinesla dlouhý žebřík.

Hnízdo je malé a nezpevněné. Chvíli visí zaháknuté na násadě koštěte a spadne na zem. Na dlažbu dopadne křik, skrytý v záhybech šedé tenké kůže. Kočka sedí na zadních nohou, ocas má natažený. Ptáčata zoufale pískají, i když jsou v jejím hrdle. V jícnu se vzpříčí. Kočka se pokojně dívá do slunce.

Stojím pod meruňkou. Země je plná housenek. Tlusté, zeleně ochmýřené housenky, blankytně strakaté se připlazí až na dvůr. I útroby mají zelené. Leknu se, když vidím housenku, dědeček přijde a zašlápne ji. Lezou na nemocné stromy, říká dědeček. Naše meruňky jsou nemocné. Prohlížím si žluté meruňky a myslím na to, že jsou nemocné. Sním nemocnou meruňku. Taky se chci nakazit meruňkovou nemocí. Podívám se na dědečka. On meruňkovou nemoc má, to se pozná. Dědeček si jde po své práci.

03170465.jpeg

Vzduch nad vesnicí je horký, ve vzduchu ani ptáček, je pozdní odpoledne.

Venkovní vrata zavržou. Vchází táta. Táta je tu. Táta jde rovně, dnes není opilý. Srdce mi poskočí radostí. Čekám na večer. V radosti je i strach. Srdce mi tluče strachem v radosti, strachem, že už se nedokážu radovat, strachem, že strach a radost jsou totéž.