Hermann Broch: Teorie masového šílenství. Varování před návratem totality

Po otřesných zkušenostech s nacionálním socialismem Broch v americkém exilu téměř deset let, od roku 1939 do roku 1948, pracoval na Teorii masového šílenství. Studoval práce Gustava Le Bona, Sigmunda Freuda, Alfreda Adlera, Carla Gustava Junga, Wilhelma Reicha a dalších.

Od psychologie davu těchto vědců se Brochovo pojetí odlišuje tím, že zavádí pojem „lidského stavu polospánku“ jako individuálně psychologickou veličinu a předpoklad reakcí davového šílenství jednotlivce a že svou teorii hodnot a dějin spojuje s masovou psychologií. Do centra své knihy staví „obrácení“ mas k demokracii.

Teorie masového šílenství je souborem Brochových prací z let 1939–1948, jež roku 1951 zamýšlel vydat v americkém exilu, kam se uchýlil díky Jamesi Joyceovi. Jejich publikování však překazilo autorovo úmrtí. Za využití tehdy nejnovějších poznatků z filozofie, psychologie, sociologie a politologie Broch poukazuje na filozoficko-psychologické příčiny masového šílenství, k němuž došlo v totalitních státech nejen fašistického, ale i komunistického typu.

Nezůstává však u pouhého konstatování příčin, ale nastiňuje cestu, jak proti masovému šílenství, jehož nebezpečí nutně nemizí ani se smrtí diktátora, účinně bojovat. Nanejvýš aktuálně mohou působit Brochova slova, že při setrvale nezbytné obraně demokracie před totalitarismem se masy „nikdy nenechají odbýt prázdnou sebechválou demokracie“ a že „jalovými tirádami je člověk hnán pouze tam, kde mu budou nabídnuty konkrétní, i když strašné cíle, tedy do armády fašismu“.