Hermann Broch: Mytické dědictví literatury (3 díly)

Rakouský spisovatel a esejista Hermann Broch ( 1. 11. 1886 Vídeň - 31. 5. 1951 New Haven, USA) pocházel z bohaté židovské rodiny vídeňského textilního továrníka. Studoval na vídeňské univerzitě matematiku, psychologii a filozofii. Později se plně věnoval spisovatelské a filozofické tvorbě.

Po nástupu Hitlera k moci patřil k osobnostem, které soustavně upozorňovaly na nebezpečí nacismu. Po anšlusu Rakouska byl vězněn, propuštěn byl po intervenci významných evropských osobností a bylo mu umožněno opustit Rakousko. Odjel nejprve do Skotska a posléze do USA, kde působil na univerzitě v New Havenu jako profesor německé literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří rozsáhlé romány Náměsíčníci (1932), Smrt Vergilova (1945) a Pokušitel (1953), řada kritických a teoretických esejů a rozsáhlá korespondence.

Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích. Již v jeho románové tvorbě, vyznačující se promyšlenou rozmanitostí stylu a využívající vymožeností moderní prózy, se nápadně projevuje autorovo tíhnutí k esejistickému stylu. Epické pasáže jeho románů prostupují rozsáhlé úvahy, vnášející do díla duchovní kulisu světa otřeseného válečným kataklyzmatem a poznamenaného všeobecným rozvratem hodnot. Ve své esejistické tvorbě Broch analyzuje odkaz mytického dědictví evropské kultury od dob helénských po svět první poloviny 20. stol., zamýšlí se nad možnostmi literárního ztvárnění
totality rozpadajícího se světa a poukazuje na nezastupitelnou roli tvůrčí individuality pro lidské poznání, a právě v ní vidí zásadní předpoklad pro překonání krize hodnot. Ústředním bodem jeho úvah jsou otázky etiky a duchovního vývoje lidstva. Od postižení kategorie zla v umění jako důsledku mravního úpadku dospívá Broch k výzvě po nalezení nového mýtu humanity: Brochovy eseje jsou psány v očekávání příchodu nové duchovnosti.
Esej s názvem Mytické dědictví literatury byl napsán r. 1945 a poprvé publikován u příležitosti 70. narozenin Thomase Manna v Die neue Rundschau 6. 6. 1945.

Z překladu Naděždy Macurové připravil Petr Turek

Účinkuje Alfred Strejček

Režie Dimitrij Dudík