Haškova poetika na scéně Divadelního studia A - Rubín

Někteří z nich v poslední době pracují mimojiné v pražském A Studiu Rubín. Je mezi nimi režisér Jan Frič, který zde nově nastudoval Štědroňovo libreto na motivy povídek a života Jaroslava Haška.

Kabaret Hašek (s podtitulem Opera s křečkem/Aféra s Haškem) jako by pokračoval v tradici započaté před třemi lety Štědroňem a Nebeským v pražské Komedii, a to podobně koncipovaným kabaretem-operou podle osudů a veršů básníka Ivana Blatného. Poetika Haškova díla si však zřejmě podle režiséra Friče žádá trochu drastičtější uchopení a nutno přiznat, že právě to jí prospívá.

Věčný bouřlivák, opilec, polygamista a při známé kvantitě i povídkářský génius Hašek má poctu, která k asociacím jeho jména dobře padne.Celý text svěřuje Frič dvěma hercům a výtečně zpívající herečce s příjemně obhroublým hlasem. Tereza Nekudová se na scéně objeví jako Hašek, křeček z jeho povídky a nakonec i jako nejslavnější plod autorovy fantazie - Švejk. Vatelínová forma, která z jejího jinak štíhlého těla dělá těžkotonážní monstrum, je stejně přiznaná jako bizarně vyhlížející odlupující se pleš jednoho z herců. Obojí tak nahrává evokaci fyzické odpudivosti jakožto jednoho z prostředků drastické komiky. Nejvýraznější je ale tato stylizace právě u Jiřího Panznera v roli Honzátka otce z Haškovy Aféry s křečkem. Kromě už zmíněné pleše je to také stejně umělé obří chlupaté břicho deroucí se z pod umaštěného tílka a tepláků.

Honzátko syn má ideálního představitele v chlapeckém Lukáši Příkazkém, jehož aktovka na zádech, žáčkovské šortky a podkolenky působí stejně surrealisticky jako zmíněné břišní špeky.

Především jsou ale Panzner s Příkazkým dobří herci, takže se mnohé režisérovy záměry daří. Zdá se, že místy mají volnost improvizace a ta jim výborně vychází. Oba slušně zpívají (velký hlas se tu, ač jde o operu, přirozeně nežádá). Haškovskou poetiku vystihující atributy a propriety, jakými jsou od počátku inscenace připravené a vždy funkčně využité pivní sklenice a láhve, prasečí hlava na talíři nebo improvizovaná závěsná pípa, hercům slouží k nekonečné sérii gagů. Jmenujme z nich alespoň sežrání estrádních umělců prasetem, ve které se zvrhne parodovaná kuchařská show, podříznutého křečka či brutální útok na moravské lidové muzicírování při popíjení a klobásce. Mezi oči tu ale dostává také a především jakékoliv adorování géniů (nejen to haškovské) a vytváření nacionálních mýtů.

Text libreta z Haškova díla vychází jen velmi volně - do povídky Aféra s křečkem Štědroň vkládá i motivy jiných povídek a reálie z Haškova života. Jde o text svébytný, nesporně invenční a jak autor uvádí, důraz je v něm kladen na dadaistickou stránku Haškovy osobnosti i tvorby. Přesto bude nejspíš obdivovatelům spisovatelova díla jeho výraznější či zřetelnější přítomnost chybět.

Nejpodstatnější součástí opery by měla být hudba. V opeře, jakou je tato (ve formě kabaretu a s posílenou hereckou složkou) je to půl na půl. Štědroň napsal hudbu současnou, minulost a nejrůznější žánry hojně citující a přitom (z laického poslechu) melodickou a působivou.

Tak jako užaslým Pražanům kdysi Alberto Vojtěch Frič přivezl z Ameriky indiána Čerwuiše, jehož pobyt inspiroval Haška k sepsání povídky Indián a pražská policie, také Jan Frič předvádí tentokrát divadelní podobu rudocha výborně pobavenému publiku. A to hned třikrát - poprvé snad žebrajícího u vstupu do sálu, vzápětí v písňovém čísle v podání Terezy Nekudové a po celou dobu představení sledujícího celé dění z plakátu.

Štědroňův a Fričův Kabaret Hašek rozhodně stojí za vidění.

M. O. Štědroň: Kabaret HašekRežie: J. FričHrají: T. Nekudová, L. Príkazký, J. PanznerDivadelní studio A - Rubín PrahaPremiéra 10. 10. 2010