Hana Roguljič: Vítězslava. Příběh talentované skladatelky Kaprálové, které nepřál čas

11. květen 2021

Koho bohové milují, umírá mladý. Rozhlasová hra o nejtalentovanější české skladatelce Vítězslavě Kaprálové s Magdalénou Borovou v titulní roli. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Osoby a obsazení: Vítězslava Kaprálová (Magdaléna Borová), Bohuslav Martinů, skladatel (Lukáš Hlavica), Jiří Mucha, spisovatel (Marek Holý), Vítězslav Novák, skladatel (František Němec), Vituše Kaprálová, matka(Taťjana Medvecká), Václav Kaprál, otec (Igor Bareš), Charlotte Martinů, švadlena (Lucie Juřičková), Rudolf Firkušný, klavírista (Miloslav König), Rudolf Kopec, snoubenec (David Matásek), Senátorka Plamínková (Eva Salzmannová), Edvard Beneš (Jan Novotný), Lékař Liškutín (Martin Finger), londýnský prodavač (Ian Richard Willoughby), francouzský hlas (Pierre Meignan) a francouzský hlas (Soňa Jarošová)
Dramaturgie: Renata Venclová
Zvukový mistr: Tomáš Mikyška
Hudba: Jan Trojan
Režie: Aleš Vrzák
Natočeno: v roce 2014

Osud české hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové má tragický nádech. Talentovaná mladá žena, která měla všechny předpoklady pro velkou mezinárodní kariéru, zemřela ve věku 25 let. Daleko od svých rodičů a vlasti, v chaosu na začátku 2. světové války. V krátkém čase, který jí byl vyměřen, napsala víc než 40 skladeb, vysoce ceněných už za jejího života.

Jaká byla dívka, která se dokázala prosadit v profesi považované (tehdy i dnes) za výhradně mužskou doménu? A jak se její posedlost hudbou a sebeuplatněním promítla do osobního života a do vztahů k mužům, které navazovala s provokativní lehkostí? Režisérem inscenace je Aleš Vrzák, do titulní role obsadil Magdalenu Borovou.

Čtěte také

S námětem na biografickou hru o Vítězslavě Kaprálové přišla v roce 2014 do rozhlasové dramaturgie tehdy pětatřicetiletá absolventka scenáristiky na brněnské JAMU Hana Roguljič. Věnuje se převážně televiznímu dokumentu a publicistice, na svém kontě má i několik rozhlasových her, sérií miniatur se sociální tematikou se zapojila do projektu minutových her, v roce 2018 debutovala románem Norské děti.

Za jakých okolností jste poprvé narazila na jméno Vítězslava Kaprálová? A bylo to v souvislosti s jejím osudem nebo s její hudbou?

V souvislosti s jejím osudem, který je však zajímavý právě díky její hudbě. Vítězslava Kaprálová pocházela z muzikantské rodiny. Otec byl brněnský skladatel Václav Kaprál, matka operní zpěvačka, která se později své kariéry vzdala. Předpoklady, aby se Vitka stala skladatelkou a dirigentkou, tu tedy byly – ale spíš z dnešního pohledu. Ve třicátých letech bylo žen v hudbě poskrovnu. A najednou se objevila dívka, která měla talent a uměla se prosadit. K tomu, aby se proslavila, jí chybělo jediné: delší život.

Odkud jste čerpala informace o jejím životě a hudbě, kterou psala? Existuje nějaká písemná pozůstalost Kaprálové – dopisy, poznámky, deník?

Knihy, které o ní byly napsány, mají velmi rozdílnou úroveň. Vynikající je studie Jiřího Macka z padesátých let, ta se však zabývá pouze její tvorbou a nikoli životem. Svou hodnotu mají i vzpomínky jejího manžela Jiřího Muchy. Zároveň ale musím dodat, že jejich vztah trval jen rok a že Jiří Mucha byl především spisovatel. Dál existují vzpomínky rodiny a přátel a samozřejmě dopisy či Vitčin diář. Velkou práci při propagaci Kaprálové odvedla společnost „The Kapralova Society“, která působí v Kanadě. Na jejich vrub jde i skvělá publikace o Kaprálové v angličtině.

Jak velký úsek ze života Vítězslavy Kaprálové hra obsáhne?

Celý její dospělý život, od sedmnácti do dvaceti pěti, Vitka se narodila v roce 1915 a zemřela během okupace Francie v červnu 1940 v Montpellier.

Kdo kromě Vítězslavy ve hře vystupuje?

Rodiče už jsem zmínila. Důležitou roli hráli pedagogové, Vítězslav Novák a Bohuslav Martinů. Ten se dá také zařadit do kategorie milenců, z nichž se ve hře objevují jen ti nejdůležitější. Vitka nedokázala být sama, většinou udržovala vztah s několika muži najednou. Byla to otázka smyslnosti, vypočítavosti, bezradnosti, byla to jedna z forem projevu tvůrčí síly? Podle mě všechno najednou a v různých vztazích různou měrou.

Do jaké míry pro vás byla důležitá věrnost historickým faktům? Snažila jste se, aby situace popisované ve hře odpovídaly líčení v knihách, které se ke Kaprálové vztahují?

Samozřejmě. Na druhé straně se z Vitky stala postava, která má svého autora. Nemyslím si například, že lze vyvodit Vitčin charakter jen z dopisů. Kdo sám píše dopisy, ví, že se stylizuje podle toho, komu píše a v jaké náladě. A analogicky můžeme nakládat se vzpomínkami lidí, kteří ji znali. Rozhlasová Vitka je dokumentární tam, kde to bylo možné, ale její pojetí je pojetím tvůrců – autorky, režiséra a herečky.

Ptala se Renata Venclová.

autoři: Renata Venclová , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio