Hana Košková: Robotnica na poslednú chvíľu

Hana Košková jako básnířka dávno pronikla do intelektuálního a uměleckého světa slovenské literatury, jako autorka knih pro nejmenší děti se stala skutečnou „rozprávkovou tetou“, kterou malí čtenáři milují a které věří. Na Slovensku snad není jediného dítěte, které by neznalo například její Poludnicu z Čerepeša nebo Repujúci grep či nedávno vydaného nezbedného Piešťanka a paní Nitkovou. Ale ani tam, kde vidí svět dětskýma očima, ani tam, kde musí přidat drobet didaktického koření, nezapře v sobě výsostnou poetku. Je také nadšenou a znalou vypravěčkou starých slovenských pověstí, plných záhad i lidového moudra.

Jako básnířka se představila už v sedmdesátých letech minulého století, její poezie prochází neustálým vývojem. Každá další sbírka je v něčem odlišná od předcházející, jak dokazují sbírky básní Pod teplom krvi, Spojitosť nebo Tvár pri tvári. K významným a zralým sbírkám patří zejména ty, které vznikaly po roce 2000, například Náhrdelník z hrdličiek, Súrodenci zo sna.

Její poetika je poetikou každodennosti, silně emocionální a zároveň smyslová, ale přesahuje rovněž až k prahu metafyziky. Dotýká se témat, jako je morální odpovědnost k životu, ale i přijetí individuální konečnosti, což vyslovila i ve sbírce Robotnica na poslednú chvíľu. Nejde o to, aby se člověk vyhnul trápení, ale aby se s ním dokázal vyrovnat.