Hana Burešová: Nikdy se mi nedařilo být zdrženlivá

31. květen 2018
Hana Burešová

Rozhovor o divadelní režii jako celoživotní lásce, o touze někam patřit, o tom, že inspirativní hra musí mít v první řadě silné téma.

Od hojných literárních pokusů v dětství a dospívání přes pokusy o hereckou dráhu došla Hana Burešová k závěru, že jejím oborem je režie.

Je to ideální profese pro někoho, kdo nic neumí pořádně – musí ale mít ke všem uměleckým oborům vztah a musí mít schopnost organizovat lidi.

Studovala na DAMU, začínala v Klubu v Řeznické, kde si, dle vlastních slov, našla okruh spřízněných duší. Kvůli vrozené plachosti pro ni nebylo lehké pronikat do nových kolektivů, vždy cítila touhu někam patřit natrvalo, budovat postupně soubor a dramaturgii. Po revoluci působila několik sezón ve Středočeském divadle na Kladně a v pražském Labyrintu.

Všude jsem chtěla zůstat navždy. Můj pedagog režie Evžen Sokolovský nás učil, že se nesmíme v práci citově angažovat; mně se ale nikdy nedařilo být zdrženlivá, soubor pro mě vždycky byl jako rodina.

V roce 1996 vyhrála Hana Burešová společně s režisérem Janem Bornou konkurs na prostory tehdejšího Divadla na Starém městě, nyní Divadla v Dlouhé. Jan Borna přivedl svůj ročník herců, které učil na KALD DAMU, Hana Burešová se připojila se skupinou tvůrců, kteří spolu s ní odešli z Labyrintu. Tehdy se začala psát historie jedné z nejnavštěvovanějších pražských scén, která se vyprofilovala především díky spojení dvou úhlů pohledu, dvou poetik – hravé, často kabaretní tvorby Jana Borny a náročné, stylově a tématicky rozmanité linie Hany Burešové a dramaturga Štěpána Otčenáška.

02769897.jpeg

„Profesi bych měnila před každou premiérou“, popisuje Hana Burešová v nadsázce úděl režiséra – perfekcionisty. „Nejsem spokojená nikdy. Asi toužím po nějakém nedosažitelném ideálu.“

„Málokdy, ale přece se občas stane na divadle ten okamžik, kdy do sebe všechno zapadá – ale je hned pryč. Nicméně ta chvíle je strašně důležitá - spokojenost mi nepřinesou ceny, jen tenhle vzácný okamžik, který dokazuje, že to, co děláme, má cenu.“

Hana Burešová má na kontě přes 70 divadelních režií, mezi jinými adaptace náročných textů Pedra Calderóna de la Barca, Dostojevského, Pratchetta, Havla, Topola. Zvláštní náklonnost cítí i k antickým textům:

Jsou sevřené, úsporné, jdou ke kořenům věci, soustředí se na ústřední myšlenku, pocit. Zároveň obsahují to divadlo, tu umělost, jsou obřadné i naprosto vnitřně pravdivé. K takovým starým textům má smysl se vracet.

Nejnovějším přírůstkem v této oblasti tvorby Hany Burešové je inscenace Sofoklovy Élektry v Divadle v Dlouhé; v hlavních rolích se představily nové herecké posily souboru. To ovšem nejsou jediné čerstvé síly v souboru, odpovědnost za budoucnost Divadla v Dlouhé Hana Burešová pomalu přesouvá na nové vedení – od této sezóny se na uměleckém směřování podílí režisérské duo SKUTR.

Věřím, že Dvd bude žít dál, nově a přesto energicky jako dosud; jsem ráda, že jsem měla možnost strávit tam tolik let, s takovou řadou výborných lidí.