Hampsonova typologie kašle při koncertech
Koncertní síně jsou nezřídka místem, kde se kromě tónů ozývá i – kašel. Vlastnost sice lidská, nicméně pro umělce i ostatní publikum rušivý element. Slavný baryton Thomas Hampson dokonce přišel s typologií kašle.
Nejčastěji se ozývá kašel osvobozující a zní jako staccato forte. Je to relativně mírné zakašlání, které ovšem nelze neslyšet. Podle Hampsona mají lidé jako sociální bytosti přirozenou potřebu zpívat, resp. se ke zpěvu a hudbě připojit. Proto si lze všimnout, jak jsou hlasivky i rty při poslechu například opery v jakémsi napětí. Jakmile hlasitější pasáž vystřídá tišší, uvolní se a dojde ke kašli. Takže zatímco například při symfoniích Čajkovského je téměř hrobové ticho, jakmile zazní jemné tóny Debussyho, publikum se rozkašle.
Další druh projevu našich průdušek nazval Hampson explozivním, neboli sforzando forte. Trpí jím zejména starší diváci a neutlumí jej ani kapesník, většinou přichází v nejpohnutější či nejtišší části opery. Slavný zpěvák dále rozlišuje kašel předplatitelský, tenuto mezzoforte. Dlouhý, vydatný, zejména mezi jednotlivými větami. Tento časoprostor publikum obecně považuje za ideální i zdvořilý, protože se domnívá, že neruší skladbu samotnou, nýbrž jakousi přestávku. Takový přístup rozčiluje Hampsona ještě více než kašel samotný. I „ticho“ mezi větou je totiž součástí skladby.
Noční můrou, zejména při klavírním či houslovém koncertu je také kuckání, které se jako nákaza šíří publikem. Martellato subito. Kam vede kašel potlačovaný si lze domyslet. Podle Hampsonovy typologie končí záchvatem s atributy crescendo, staccato, echo. Zraky diváků se u něj stáčejí z jeviště do hlediště a hledají oběť ataku. Soused postiženého se mu často snaží pomoci plácnutím po zádech.
Hampson má samozřejmě pochopení pro lidi s dýchacími problémy, ať už akutními či chronickými, raději by je ale viděl mimo hlediště či koncertní sál. Z vlastní zkušenosti jako divák ví, že kašel je nevyzpytatelný a když na něj během koncertu či představení přišel, raději sál opustil, s ohledem nejen na účinkující, ale také na další diváky. V takových případech by pořadatelům doporučil zavést preventivní opatření – pro každého diváka sklenici vody a bonbón.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.