Hadí klubko

Michal Lang je posledním z absolventů výrazného ročníku DAMU, kteří se v průběhu druhé poloviny 90. let uplatnili nejen jako režiséři a dramaturgové, ale také jako dramatici. Markéta Bláhová, Jiří Pokorný a Lenka Havlíková autorsky debutovali dříve než jejich spolužák Michal Lang. Jeho hru Hadí klubko určuje nejen jeho režijní rukopis, ale i podobná zkušenost dnešních třicátníků z 90. let.

Langovo Hadí klubko leží kdesi v pásmu lyricky agresivních her Jiřího Pokorného a Markéty Bláhové. Autor dává v textu průchod své zálibě v tarantinovsky floutkovském, brutálním humoru. Hru staví na půdorysu ironizovaného thrilleru, který je plný různých dohadů a špionážních akcí, probíraných v zaníceně konverzačním duchu. Při pozorném sledování však za touto zábavnou clonou spatříme svět, který je zbaven jakýchkoli jistot. Svět, ve kterém se k nerozeznání mísí realita s fikcí a lyricky rozpolcený hrdina se v něm pokouší zorientovat a chytá se těch posledních stébel, která má - například vzpomínek z dětství. Langova hra je vskutku jakýmsi hadím klubkem motivů, sáhodlouze, až k hranici únosnosti se proplétajících. Klubkem, které se jen zvolna rozmotává a prozrazuje téma hry.

V inscenaci se Michal Lang opírá o to, co režijně umí a co má vybroušeno téměř k dokonalosti. Je to cit pro groteskní nadsázku a situace plynoucí v ostrém švihu a eleganci - tak jako v Tarantinových filmech. Inscenační lehkost na jevišti podstatnou měrou spoluvytváří trojice mužských protagonistů - Tomáš Pavelka, Martin Sitta a Ivan Řezáč. Jemnou karikaturou stylizují své postavy. Apolena Veldová, jediná žena na jevišti, už bohužel takovým espritem a citem pro komickou nadsázku nedisponuje.

Michal Lang jde při inscenování svého textu cestou, kterou bezpečně zná. Drásavější tóny textu se tím ale jaksi smetávají se stolu. Lang by musel při své práci kráčet pomaleji a pečlivěji, aby se mu k rozviklanému nitru hlavního hrdiny vůbec podařilo proniknout.